Lékařské pohotovostní služby se do zájmu médií a veřejnosti dostávají většinou jen, když se začne mluvit o poplatcích. Celá agenda je ale mnohem, mnohem složitější a při nahlédnutí pod pokličku to není pěkný pohled.

Zákon stroze říká, že lékařské pohotovosti mají zajistit kraje. Neříká ale jak a kým a za kolik. Jak známo, kraje žádné lékaře nevlastní, tedy vše je o dobrovolné domluvě, kterou nelze vynutit. Pohotovostí se myslí pohotovost pro dospělé a pro děti a pohotovost zubní.

Odpověď na otázku “JAK” může vypadat různě. Může být ve vlastních ordinacích praktických lékařů v terénu, může být v pohotovostních ambulancích v nemocnicích, může být na jednom či více místech v okrese, záleží i na celkové dostupnosti péče v území. Stejně to platí i pro její rozsah. Může být od několika odpoledních hodin do večera, pár hodin nebo celý den o víkendu, zpravidla nebývá zajišťována přes noc. Kde nefunguje pohotovost, nastupuje u závažných stavů, které opravdu nepočkají, zdravotnická záchranná služba.