Peníze, které z hazardu plynou do kasy městských částí.Tomu, že boj s hazardem často zůstává jen na papíře, nahrává i způsob rozdělování peněz z loterií ze strany pražského magistrátu. Ten totiž přiděluje peníze podle počtu heren, kasin a videoterminálů. Ta městská část, která se rozhodla na svém území herny zrušit, nedostane ani korunu, městská část, která si herny hýčká, peníze dostane. Čím víc heren, tím víc korunek.

Osobně považuji tento způsob rozdělování za naprosto zvrácený. Boj města proti hazardu se změnil v jeho podporu a starostové, kteří se rozhodli s tímto nešvarem zatočit, jsou potrestáni. Opakovaně jsem v této záležitosti vystupovala na jednání zastupitelstva a žádala nápravu. Odpověď a argumentace ze strany TOP 09 a ODS, konkrétně bývalého náměstka Ivana Kabického (ODS), že městské části, kde mají herny, potřebují víc peněz na potírání kriminality, zatímco ty, které herny nemají, se musí uskrovnit, je pro mě šokující. Nebylo by v rámci potírání kriminality logičtější počet heren přinejmenším výrazně snížit?

Místo toho, aby je město k omezování motivovalo, platí za jejich provozování. Toto počínání přímo vybízí k dohadům, nakolik je město s hazardním průmyslem propojeno. Vždyť Praha má oproti jiným metropolím mnohem větší počet heren a kasin. A co patologické hráčství dokáže způsobit, o tom by mohli vyprávět nejen sami gambleři, ale také jejich rodiny, přátelé, známí a spolupracovníci. Za jedním takovým hráčem zůstávají rozbitá manželství, rodinné tragédie, propad člověka na dno společnosti, psychické poruchy, beznaděj a zoufalství, vedoucí až k sebevraždám. Přitom počet těchto sebevražd se podle odborníků zvyšuje úměrně se snižujícím se věkem patologických hráčů. Právě mladé lidi gamblerství ohrožuje nejvíc. Podle statistik hrají víc než jednou týdně tři procenta šestnáctiletých.