Nicméně úspěch o tři roky později znamenal po krátké pauze opětovný návrat do parlamentu i do vlády v čele s novým předsedou P. Bělobrádkem, který bez sebemenší pokory rychle oprášil tradiční lidoveckou agendu – podporu církevních restitucí a Sudetských Němců.

Lidovci se sami nazývají „klidná síla“, ale ve skutečnosti jsou reakční síla. Vždy usilovali o opětovné zbohatnutí církevních prelátů, což je v nejateističtější zemi Evropy poněkud kuriózní. Tento úkol za ně fakticky splnila Nečasova vláda v čele s exlidovcem Kalouskem a dalšími bývalými členy KDU-ČSL, kteří přeběhli k TOP 09. Další oblíbené lidovecké téma je neustálá potřeba sypání popelu na hlavu českého národa za „útrapy“ způsobené Sudetským Němcům během poválečného odsunu a nutkání stále dokola se jim omlouvat, ačkoliv toto téma již bylo uzavřeno česko-německou deklarací z roku 1997.