Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení pánové. Nebudu vyčkávat na argumentaci dalších řečníků, protože jsme ji všichni slyšeli opakovaně, řeknu svoje zásadní stanovisko, které jsem již přednášel a ještě ho stručně jako obvykle doplním.

Chci zdůraznit, že i já považuji za správné symbolicky povýšit toto právo, které je tady předkládáno, na obranu života a zdraví, života svého či jiného občana na úroveň ústavní, což má ostatně i význam v tom, že lidé se mohou ochrany základních práv dovolávat v rámci ústavní stížnosti u Ústavního soudu. Ostatně jde i o reakci na současné obavy o oblast bezpečnosti. Jako předseda ústavně-právního výboru senátního zdůrazňuji, že návrh je v souladu s ústavním pořádkem ČR, se závazky naší republiky vyplývajícími z mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána, a je v souladu s právem EU.

Ústavní zakotvení práva osob na obranu není předmětem mezinárodních závazků nebo evropského práva. Předmětem evropského práva je regulace střelných zbraní, to je ta zbraňová směrnice EU, ale ta nemá přímý vliv na ústavní zakotvení práva na obranu a tedy i na doplnění, které vám předkládáme dnes opětovně.

Několik poznámek. Chtěl bych říci, že především jsou liché úvahy o tom, že předmětný návrh novely Listiny základních práv a svobod jakkoli ovlivňuje výklad okolností vylučujících protiprávnost. To je, jak již předkladatel správně zdůraznil, nutná obrana a krajní nouze, event. oprávněné použití zbraně, zvláště když jasně odkazuje na další právní předpisy. Takovou spekulativní formulaci razantně odmítám. Návrhem vkládané ustanovení v čl. 6 odst. 4 je správně zařazováno, má jasně deklaratorní či symbolický charakter a jeho účelem je zejména posílit práva občanů na obranu života svého i jiných občanů se zbraní, povýšeným na rovinu ústavní.