Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi jednu obecnější poznámku. My máme dnes takovou příležitost se dívat na tento zákon v kontextu celého balíku a já myslím, že tam celá řada z nás spatřuje jakousi zvláštní logiku, vůči které máme výhrady. My všichni asi chápeme, že teď všechny vlády musí vytloukat klín klínem a zdravotní krizi řešit tím, že vyvolávají ekonomickou krizi. Ale jde o to, jak hluboká krize bude. A významnou součástí ekonomické krize je ztráta důvěry v to, že se budou hradit závazky v ekonomice. A vlastně celá řada navrhovaných opatření prohlubuje tuto krizi nedůvěry, protože když si vezmeme poměrně banální příklad zavřeného obchodu, tak dobře, jeho majitel a zaměstnanci nebudou muset platit nájmy nějakou dobu. Pokud pronajímatelé mají hypotéky, tak chvíli nebudou platit hypotéky, tím se posune ten problém na banky. A nakonec, jak vidíme v návrzích zákonů, se posune na národní banku, která skoupí dluhopisy, které vydají.

Je otázkou, zda vlastně nedochází k multiplikaci negativních efektů tímto postupem. Jestli se nedopouštíme toho, že místo toho, abychom řešili problém lokalizovaně hned na začátku efektivní pomocí firmám a jejich zaměstnancům, tak rozkládáme nákazu do mnohem širších kruhů. A já myslím, že to je podstatou výhrady celé řady z nás, protože vnímáme i širší kontext tohoto opatření. A to vede k jisté skepsi vůči návrhu, který jinak řada z nás samozřejmě jen s těžkým srdcem bude zavrhovat, protože rozumíme tomu, že se může dostat část našich spoluobčanů do významných potíží, ale ten kontext je důležitý, zda se nešíří negativní nálada v ekonomice ještě více, než kdybychom efektivně zasahovali hned na začátku problému.