Pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové, já zcela souhlasím s tím, aby se otevřel prostor uveřejňování smluv u podniků, jako je například ČEZ, a to z toho důvodu, že si myslím, že kdyby tomu tak bylo už dlouho, nejméně 20 let, tak pak by cena elektřiny zcela jistě byla jiná, protože my některé platby, které platíme teď, a to je především na přenos elektřiny, tak jsou v naprostém rozporu s tím, kolik tvoří přenos elektřiny v jiných státech proti nám. U nás je to strašně moc. A je jisté, že firmy, které tuto činnost dělají, jsou na tom velmi dobře.

Oproti tomu kolegové, kteří mluvili o zdravotnictví, tak tvorba zdrojů do zdravotnictví, pominu-li soukromé platby například u stomatologů apod., tak kde je to možné, kde lékaři pracují bez smluv se zdravotní pojišťovnou a pracují tzv. cash, tak jinak všechno, tzn. zhruba více než 300 mld., které do zdravotnictví jdou, jdou přes zdravotní pojišťovny. A tam by asi mělo být jedno, jestli je subjekt veřejný nebo soukromý, jsou to zkrátka veřejné peníze, které nicméně zdravotní pojišťovny kontrolují.

Ale chtěl bych říci, a nebudu opakovat to, co tu řekli mí předřečníci, kolegové senátoři Malý a Žaloudík, kdy jsme ve světovém prostoru léčiv, kdy se jednotliví nejen výrobci, ale hlavně distributoři a prodejci chovají tak, aby obchod mohli dobře prosadit. S tím, že oni nejednají tak, že by se dívali na dnešní den či na tento měsíc. Oni vědí, že když se uchytí na tomto našem trhu, samozřejmě tu budou dlouhodobě, desítky let, pokud distribuční a výrobní společnosti jsou kvalitní, čekají a srovnávají kupní sílu, která je v ČR, jak tu bylo zmíněno, v Gruzii, v Americe nebo ve Švýcarsku. A podle toho také upravují cenu léčiv.