Děkuji. Na vaši radu nedám, pane místopředsedo, položil-li bych berle, upadnu. Nejsem nemocen, mám jenom zlomený kotník, což samozřejmě nic není.
Vážený pane místopředsedo, pane ministře, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, já jsem se v Evropském výboru zdržel hlasování v případě tohoto tisku. A řeknu proč. Začnu možná netradičně, jsa mírně ovlivněn a vyprovokován panem kolegou Horníkem, který mluvil o divadelních hrách. Tak zaprvé bych chtěl říct, že my si s dezinformacemi a s tím, jak se nevzděláváme, pomůžeme celkem sami. Protože když si vzpomenete, po roce 1993, po rozdělení, naráz – samozřejmě jsem přesvědčen, že to bylo hlavně díky penězům, tedy nějaké té televizní lobby, tak se začaly dabovat všechny hry a pohádky, které byly slovenské, na našem území. Což zcela jistě nepřispělo vůbec k tomu, abychom rozvíjeli občansky dále vztah se Slováky, se kterými jsme byli v jednom státě.
Je to příklad, který mě napadl pochopitelně teď, který je jakoby mimo to téma, ale zřejmě všichni chápete, že není. To je právě to, že na každé maličkosti se může ukázat, jak má nedozírné následky. Pak naše děti slovenštině nerozumí a tím pádem nerozumí ani nejbližšímu národu, kteří mluví příbuznou řečí. To znamená, nemůžou ani chápat některé postoje, které naši bratři Slováci mají. A byla to naprostá chyba, kterou jsme dopustili a dokonce zřejmě ještě pořád dopouštíme, protože to je věc naprosto nesmyslná, abychom vyhazovali peníze na to, aby se dabovalo z jazyka, který má samozřejmě tady každý umět.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV