Soud rozhodl, že některá vydaná opatření nemělo vydávat v době stavu nouze ministerstvo zdravotnictví, ale samotná česká vláda.

Rozhodnutí soudu představuje učebnicový příklad formalismu. Soud nemá nic proti obsahu opatření vydaných ministerstvem zdravotnictví. Jenom to měla vydat jiná instituce. Přijatá opatření soudu nevadí. Chtíč formalismu se naopak vyřádil.

Nikdo mě nemůže podezírat, že jsem fanouškem čapího Babiše. Ale podle mého osobního názoru podaná žaloba byla zbytečná, protože neměla žádný praktický význam. Představuje jenom typický právní terorismus - využil právní (právnický)  formalismus, který nezajímá realita, ale jen formálně litera zákonů. Dostál měl štěstí, že senát, který o věci rozhodoval, nebyl příliš inteligentní, aby reagoval na tuto cílenou zlovolnost. Nebo senát šel, aniž mu to můžeme dokázat, na ruku protibabišovské opozici. Co z toho je pravda, ví jenom bůh. Ale i Bůh to ví pouze za předpokladu, že existuje.

V rozsudku, kdy předsedající sudí rekapituloval, co dostal od Dostála na stůl jako žalobu, např. sudí napsal: „…Navrhovatel tvrdí, že je aktivně procesně legitimován k podání návrhu, neboť je napadenými mimořádnými opatřeními zasažen na svých právech. V případě opatření zakazující volný pohyb je tato skutečnost zcela evidentní, neboť navrhovatel nemůže oslavit své narozeniny s příbuznými, vídat se s přáteli, … půjčit si knihy v knihovně, má zakázán přístup na veškerá sportoviště včetně vesnických kurtů (ačkoliv v tomto případě je přenos koronaviru extrémně nepravděpodobný a nadto by se jednalo o kontakt mezi osobami z téže domácnosti)…“

V tomto bodě nelze brát Dostálovu žalobu vůbec vážně, protože tím by dokazoval, že je asociálním tvorem. Neboť v tom případě by vůbec nebral ohled na to, že veškerá vládní opatření byla cílena na to, aby byla minimalizována pandemie v oblasti České republiky. Umíte si představit, kdyby vláda byla liknavá jako v Itálii, Španělsku nebo Velké Británii?