Pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Můj postoj k navrhovanému zdanění církevních restitucí je jednoznačný. Já nejsem právník, seznámil jsem se s celou řadou právních aspektů, historii tady shrnula kolegyně Hubáčková, ale já jsem přesvědčen o tom, že jde o návrh odporující Ústavě ČR. A jako takový nepochybuji o tom, že bude Ústavním soudem spravedlivě posouzen a smeten ze stolu, pokud se k němu dostane.

Jako právní laik vidím celou řadu nesmyslů. Ten návrh vykazuje prvky retroaktivity, porušuje princip dodržování již uzavřených dohod. Neplní v žádném případě daňovou funkci, to je třeba také zdůraznit, ale slouží pouze – a teď prosím uvozovky dole – „k nápravě politicky nesprávného rozhodnutí“. Uvozovky nahoře. Já tu celou situaci vidím jako snahu některých politických stran nahnat body u neinformované, možná s odkazem na naši dopolední debatu bych řekl záměrně dezinformované veřejnosti. Přičemž tyto strany musí tušit, že zdanění nemá šanci, aspoň doufám pevně, projít tady v Senátu, ani u Ústavního soudu. Objevují se tady opět argumenty zpochybňující výši církevních náhrad.

Já jsem si vyslechl čísla z ústa pana poslance. To jsem rád, že kolega Oberfalzer si vzpomněl na svoji matematickou minulost a prezentoval tady jiná čísla, která pro mě byla daleko důležitější. Čili je jasné, že jde o účelovou kritiku výše církevních náhrad. Mně připadá, jako kdybyste uzavřeli smlouvu o prodeji domu a za několik let po prodeji přišli za kupujícím a řekli mu: „Helejte, tenkrát já jsem tu cenu nějak špatně odhadl, pojďte mi něco vrátit.“ Tak to je jedna věc.