Před 52 lety se na protest proti sovětské okupaci upálil Jan Palach. Byl jsem v té době jen o půl roku mladší vysokoškolský student a stejně jako on jsem pozoroval, jak po vlně nadšení z pražského jara a následného šoku z okupace spojeneckými vojsky začínají politici i běžní lidé měnit své postoje a zásady – nadějné jaro rychle vystřídal mráz normalizace. A právě osud Jana Palacha by nám měl neustále připomínat, jak křehká může být demokracie a jak rychle se může vytratit zdánlivá soudržnost společnosti.