Nezapomínejme!

V době vraždy Milady Horákové jsem byl ještě malé dítě a o tomto zločinu, stejně jako o dalších procesech z 50. let, jsem se začal více dozvídat až v polovině 60. let. Hlavně pak po mém příchodu na vysokoškolské studium do Prahy. Dodnes mám schované všechny výtisky týdeníku Reportér z roku 1968, který přinášel na pokračování informace o obětech komunistické zvůle. V hlavě mi utkvěl také rozhovor s prokurátorem Urválkem, který se snažil o chabou obhajobu s tím, že „taková byla doba“. To vše, spolu s následnou srpnovou invazí „spřátelených vojsk“, přispělo k formování mého celoživotního postoje vůči komunistické straně.