Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, rád bych zde vystoupil jako předseda senátního výboru, v jehož portfoliu hraje důležitou roli složka lidských práv. Včera ráno jsme se probudili do situace, kterou si nikdo z nás nedovedl představit ani v nejčernějších snech. Válka v Evropě. Ne někde na opačném konci světa, ale pár set kilometrů od našich hranic. Tento největší vojenský konflikt na našem kontinentu od dob druhé světové války má jednoznačného viníka. Putinův zločinecký režim. Pro barbarskou ruskou invazi na Ukrajinu neexistuje žádná omluva ani polehčující okolnost. Jde o jasné porušení mezinárodního práva, ze kterého se, doufám, bude Vladimir Putin jednou zodpovídat před Mezinárodním soudem v Haagu.

Za nebetyčnou drzost pak považuji to, jakým způsobem se Rusové chovají na mezinárodní scéně. Ve středu nejprve ruský velvyslanec předvolaný na naše ministerstvo zahraničí zcela nepokrytě lže o plánované invazi, abychom ve čtvrtek z úst samotného ruského diktátora poslouchali slova, že Rusové budou útočit na Ukrajinu tak dlouho, dokud ji nevyčistí od nacismu, což vzápětí doplnil jejich ministr zahraničí slovy, že jde o obrannou akci před Západem, který si dělá zálusk na celou planetu. Kolegyně a kolegové, takovouto rétoriku připomínající Hitlera s Goebbelsem je třeba jednoznačně odmítnout. Musíme také vyslat jasný signál, že ve válce s Ruskem není Ukrajina sama, přestože se na našem území nebojuje, agresivní chování Ruska nás ohrožuje stejně tak. Bylo tady o tom dnes už mnoho řečeno.

Putinův režim evidentně rozhodl překreslit mapu Evropy a obnovit imperialistickou slávu Sovětského svazu. Já si tu dobu dobře pamatuji, nejsem sám. A asi není třeba dodávat, v jaké sféře vlivu bylo tehdejší Československo.

Na Ukrajině se nyní bojuje i za bezpečnostní uspořádání celé Evropy. Nebo snad někdo bude věřit Putinovi, že zabere Ukrajinu a pak už bude hodný? V 30. letech to vyzkoušeli Daladier s Chamberlainem s hitlerovským Německem. Ale ten appeasement jim nějak moc nezafungoval.. Nesmíme proto ponechat Ukrajinu jejímu osudu, ale udělat maximum pro to, aby se z ní nestal ruský satelit, plně ovládaný Moskvou.

Co pro to vlastně můžeme v dané situaci udělat? V první řadě je nutný tvrdý a jednotný postup všech zemí EU a uvalení maximálních, zdůrazňuji, maximálních ekonomických sankcí na Rusko. Já jsem bohužel zatím velmi zklamán dosavadními výsledky jednání na evropské úrovni. Ty oznámené sankce jsou nedostatečné, polovičaté, s mizivým dopadem na ruskou válečnou mašinérii. Za nejdůležitější bych také považoval odpojení Ruska od bankovního systému SWIFT, ale kvůli odporu Itálie, Maďarska a zejména Německa nedošlo ani k tomu. Někteří naši partneři v Evropě ještě stále nadřazují ekonomický profit a komfort nad bezpečnostní situací, ale také nad morální povinností postavit se za Ukrajinu plnou silou.