Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.
Dovolte mi přece jenom také několik poznámek k rozpravě. Možná začnu od konce. Myslím, že Němci se na některých kritických věcech do budoucna umějí domluvit lépe než my, je možná docela dobrý povzdech a od toho bychom možná mohli začít.
Další věc, kterou jsem chtěl říct. Věčná otázka, jestli za změny klimatu může činnost lidí nebo nemůže. To je určitě důležitá otázka před tím, než se rozhodneme k nějakým krokům, jak naše činnosti případně modifikovat. A jedna věc už tady zazněla, že odborníci, kteří se tím zabývají, v tomto dneska opravdu už příliš nekolísají. Ale vím, že zvlášť v Česku, zvlášť v současné době odborníci je to skoro urážka, a pro spoustu lidí toto není argument. Ale také tady často mnozí naříkají nad tím, jak naše populace je zbytečně vzdělána v humanitních oborech, místo, aby se zaobírala takovými užitečnými věcmi, jako je fyzika, tak tady máme možnost předvést, jak umíme fyziku. Když dáme něco pod skleněný dekl a bude na to svítit, tak pod deklem poroste teplota. To je triviální fyzika. Už jenom z tohoto hlediska, když se zeměkoule zatepluje, bude se ohřívat. Dokud nám nevyhasne sluníčko, tak se tohle bude dít.
Také si myslím, že v debatě je někdy možná až skoro faul a někdy možná jisté nedostatečné rozlišování v tom, že když se podíváme na současný stav nebo na současné snahy nějak se v klimatické problematice pohnout, tak vidíme spoustu nedokonalostí. Tady zazněla Tesla, Prunéřov, dobře. Ale to přece není výhledový žádoucí stav. Proto je potřeba o tom mluvit, protože jde o to, abychom takovéto věci odchytili a aby pak ty kroky potom začaly mít nějaký reálný efekt vůči změně klimatu. To je otázka německého skladování energie. V tom nejsme na konci, jsme někde na začátku cesty. O důvod víc to začít doopravdy vážně řešit, při všech současných nedokonalostí nebo výrazných nedokonalostí.
To, co mě opravdu vedlo především k tomu, abych se přihlásil a ještě vás chvíli zdržoval, je nedávná iniciativa studentů. Já to také vnímám jako jistý výsměch nebo pohrdání touto aktivitou. A musím říct, že s tím opravdu hrubě nesouhlasí a ozývám se proti tomu.
My tady v Senátu z definice, z toho slova, všichni víte, z čeho je slovo senátor, nechci to připomínat, ale je to v latině ze slova stáří. My už se zas tak dramatických důsledků klimatické změny třeba už nedožijeme, ti mladí ano. A to, že oni to začali řešit, začali to vnímat, jako že to je jejich problém, že je nejvyšší čas, aby se už něco dělo a aby nežili ve světě, kde budou čelit vážným důsledkům. A fakt se tady přece bavíme o takových věcech, jako že vidíme, jak nám zatopila maličká předehra možné imigrační krize. A je mnohem horších věcí, které se stanou, až celé státy zmizí pod mořem.
Prosím, aspoň se jim nevysmívejme, aspoň nedělejme v tomto, že jsme chytřejší než jsou oni, a spíš zkusme být v jejich službách. A když oni chtějí, aby pro jejich budoucnost se tady něco udělalo, tak se jim nevysmívejme a zkusme pro ně občas také něco udělat.
A také tu zaznělo, že jako z těch spousty věcí je kšeft. A není to také příležitost? Neměli bychom na toto pohlížet i z hlediska toho, že dobře, že klimatická změna ovlivní naši budoucnost, asi ovlivní i ekonomiku, bude se možná vydělávat na jiných věcech, než na kterých se vydělávalo doposud. Asi se dříve nebo později přestane vydělávat na uhelné energetice, musí se vydělávat na něčem jiném. To je přece úplně v pořádku.
A poslední věc, kterou jsem chtěl říct, a to asi vás od předsedy Evropského výboru nepřekvapí. Myslím si, že právě to, že Evropa není zdaleka jediný a dokonce ani největší jakoby hříšník v této problematice, tak je podle mne velký důvod pro to, aby Evropa společně v tomto táhla za jeden provaz. Česká republika jako singl země v tomto opravdu neudělá skoro vůbec nic. Ekonomická síla EU je trošku jiný kalibr. Můžeme si dost diktovat obchodní podmínky na svých vlastních trzích. A opravdu nezbytně nemusíme kupovat věci, které mají nějakou razantní uhlíkovou stopu, to si tak klidně můžeme nastavit a táhnout v tomto za jeden provaz. Pak to může začít znamenat, že i země, jako třeba Čína, si to trošku začnou rozmýšlet, jestli chtějí prodávat své zboží v Evropě ve velkém za nějakých výhodnějších podmínek, anebo třeba s nějakou razantní přirážkou za nepříznivou uhlíkovou stopu.
Ale to možná zní jako jednoduché řešení, a rozhodně nechci předstírat, že by tato věc byla jednoduchá, to snad všichni víme. Ale to, že je namístě vážně se tady opravdu podívat na to, jak sloužit občanům, zejména mladším občanům, kteří se obávají o to, jak budou čelit důsledkům klimatické změny, to si myslím, že je vážná věc. A v tomto materiálu, který projednáváme, který je v tuto chvíli nezávazný, je to strategický dokument, představa toho, kudy tak zhruba by se do toho dalo vyrazit, je, myslím si, to nejmenší, co pro to můžeme udělat.
Děkuji vám za pozornost.
prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
