Spor o sochu maršála Koněva opět odkrývá problematické vztahy střední Evropy a Ruska. Bolševický maršál se sice spolupodílel na vítězném tažení proti nacistům, takže přispěl k osvobození části Evropy od kruté nacistické hrůzovlády, ale vzápětí oddaně sloužil bolševickým totalitním vladcům, kteří z této části udělali vazalské území Sovětského svazu. Jako voják a vrchní velitel aktivně přispíval k potlačování demokratizačních snah a upevňoval bolševickou nadvládu ve střední Evropě. Krvavě potlačil povstání maďarského lidu, budoval Berlínskou zeď a svou roli sehrál i při okupaci naší země v roce 68. Proto nemůže být vnímán jako etalon hrdinství a morální autority, ale spíše jako prodloužená ruka sovětských imperiálních zájmů. Není divu, že nejvíce proti jeho zakrytí protestují komunisté, ruské velvyslanectví a bývalý redaktor komunistických novin Ovčáček. Je tím totiž symbolicky oslabován nejen význam sovětské nadvlády, ale především je poukázáno na zločinnost komunistického režimu, kterou se 30 let po pádu Berlínské zdi snaží všemi způsoby relativizovat. Cynicky hovoří o přepisování dějin a neúctě ti, kteří je brutálně manipulovali a svobodu slova 40 let násilně cenzurovali i díky takovým, jako byl Koněv. Normalizační socha bolševického maršála do Prahy nepatří. V České republice není pouze symbolem osvobození, ale představuje také symbol komunistické zvůle a ruských imperialních snah. Její místo je v muzeu nebo na ruské ambasádě. Úctu a vděk k sovětským vojákům, kteří za svobodu položili životy ve II. světové válce, tím neztratíme a jejich památku nezneuctíme.