Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Pan ministr to tady teď řekl. Prostředí není čisté, ale ono kde je čisté v oblasti podnikání všeobecně a zejména s potravinářskými výrobky. Vzpomeňte si na lihovou mafii. De facto všichni o tom věděli. Vzpomeňte si na novinářku Slonkovou, která na to upozorňovala, a nic se nedělo, nic nedělaly celní orgány, jak byly možné obří sklady lihovin, o kterých nikdo nevěděl, ale na které bylo tolik lidí napojeno? V Severomoravském kraji bylo běžné na novinových stáncích koupit lihoviny, které samozřejmě nemohly mít tu kvalitu. Všichni kolem toho chodili, a možná i ti celníci tam chodili nakupovat, možná. Možná i ti ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce...

Chtěl bych od pana ministra slyšet, přestože říkal - i kdyby bylo dnes tolik inspektorů, tak to nezvládají – proč jsme to nechali do tohoto stavu dojít? U lihové mafie jsme museli mít desítky mrtvých, než se konečně v republice něco stalo. To mi pak říká, že někdo nekoná svou práci, jak by ji měl konat, a najednou to potom všechno šlo.

Kde byly orgány, které jsou činné v takovýchto záležitostech? Kde byly orgány Ministerstva vnitra? A já myslím, že i pančování, protože je to de facto chemie, to víno, tak i to pančování si zaslouží pozornost těchhle lidí. A pokud někdo pančuje, to znamená podvádí, podle mého to je až trestný čin, protože může ohrozit zdraví, tak proč nekonají? Proč jsme to nechali dojít do této fáze, že zase něco musíme řešit zákonem? Nejhorší na tom je, že ten zákon to stejně nevyřeší. To už jsme zjistili kolikrát.