Děkuji vaším prostřednictvím, pane předsedající, panu senátoru Martínkovi, že mě poučil, jaké mám mít názory. Ale má to marné, já budu mít vždycky takové názory, jaké budu chtít a vůbec se ho na to nebudu ptát. Já se také někdy bavím na tiskových konferencích různých stran a různých organizací, ale nedovolil bych si celkem jejich stanoviska zpochybňovat.

Když jsme u extravagantnosti a strachu, řeknu vám, z čeho mám strach. Vůbec ne z tohoto zákona, ten je naprosto marginální. Vás možná ještě nenapadlo, že je zcela z různé a zvrácené, že se vydávají dluhopisy se záporným výnosem, že hrozí záporné úroky u bank a že začnou u velkých podniků a skončí u malých střadatelů, že stát nám nařizuje mít své peníze u bank, a když je do banky dáte, můžete se dočkat toho, že dostanete od banky dopis, že máte limit tisíc korun na týden v bankomatu, u přepážky se nevydává, a vaše peníze budou použity v Turecku na řešení imigrantské krize. Toho se bojím.

A pokud jde o tento zákon, tam se také bojím. Bojím se toho, že celá anabáze půjde přes internet. Vy opravdu věříte tomu, že následující teroristické útoky nepůjdou přes internet? Vy ještě nemáte zalepené kamery na svých noteboocích? Ke mně přišel "ajťák" a měl leukoplast na kameře. A já jako naivka říkám: Co to máš? – A to ty nevíš, to ty nevíš, že oni si mohou spustit kameru a sledovat tě kdekoliv? Vy nevíte, že u moderní televize, když spustíte hlasové ovládání, už nejde vypnout. Vy jste si ještě nevšimli, co se děje na internetu, kde když nejste "ajťák" a neumíte se přihlásit anonymně, tak jakoukoliv informaci, kterou tam dáte, okamžitě dostáváte dlouhé týdny nabídky, zda už máte to či ono, na co jste se jenom podívali? Já jsem se jenom podíval na volvo, aniž bych ho chtěl koupit, jenom mě to zajímalo, zajímá mě motorismus. A teď pořád mi tam skáče, jestli už volvo mám. Já ho nemám, ani ho mít nebudu.

Ale abych se vrátil k zákonu.