Přiznám se, že se mi nechtělo vystoupit, protože vím, co vám chci říct. Ale na druhou stranu, asi bych byl zbabělec a srab sám před sebou, kdybych se vám nepostavil trošku jiným názorem, než je tu prezentován.

Občanský aktivismus. Já jsem se deset let věnoval občanskému aktivismu. Deset let jsem pracoval pro Transparency International, z toho šest let jako předseda správní rady. Za deset let jsem z toho neměl jedinou korunu. Všechno jsem to dělal ve svém volném čase, investoval jsem do toho vlastní prostředky, protože jsem si myslel, že je to takhle správné, že takhle můžu pomoct společnosti. To házení všech aktivistů do jednoho pytle není fér. Opravdu jsou lidé, kteří nechtějí dělat klasickou stranickou politiku. A přesto se ale chtějí zapojit do veřejného života. A ta cesta vede přes ten občanský aktivismus.

Já jsem to dělal přes Transparency deset let. A tak, jak vy dnes máte špatnou zkušenost s občanskými aktivisty, tak já jsem měl strašně špatnou zkušenost s politiky. Vždycky to bylo stejné. My jsme přicházeli s nějakými nápady, ať už legislativními, ať už funkčními. Před volbami jsme vzbudili zájem vás, dneska už nás politiků, vy jste o tom s námi diskutovali, publikovali jste to ve svých webových programech, články o tom byly hezké. A pak proběhly volby a čtyři roky s námi nikdo nemluvil. Na veškeré aktivisty si politická strana vzpomněla zase před volbami. Já už jsem z toho měl pocit, že jsem zneužíván. Nezlobte se na mě, ale v této souvislosti se vás musím ptát, proč jste podepsali závazek Rekonstrukci státu? Vy, co jste ho podepsali? Proč jste podepsali takovýhle bianco šek?

Vážím si těch – a říkám to na plná ústa – vážím si těch, kteří ho nepodepsali. Ti dnes tady s plnou parádou můžou hovořit tak, jak hovoří. Mně teď jde o tu situaci, kdy – zní to tvrdě, ale já to tak cítím, kdy politická sféra často aktivistů zneužívala. Trošku se bojím, jestli vás Rekonstrukce státu nepřevezla v tom, že vy, co jste podepsali, jste si mysleli, že zase bude prima předvolební zářez a pak nebudeme muset na to nějak reflektovat, nic z toho plnit. Promiňte, takhle to cítím. Já jsem závazky Rekonstrukce státu podepsal, protože vím, nebo měl jsem představu o těch lidech, kteří za tím jsou – a koneckonců tam byly záměry, s kterými já jsem se celý život ztotožňoval, ale už když jsem to podepisoval, tak i sám sobě jsem říkal, vždyť já jim tady vlastně vystavuji bianco šek. Ono to není o tom, že podpoříte nějaký zákon, protože ten zákon může být dobrý, nebo špatný na tu samou věc. Zákon o zveřejnění smluv můžete napsat dobře, nebo špatně. Zákon o financování politických stran můžete napsat dobře, nebo špatně. Ale pokud kdokoli z vás podepsal bianco šek Rekonstrukci státu, dělal to o své vlastní vůli v předvolební kampani, tak teď úplně nemůže si stěžovat. Můžou to ti, co nepodepsali, protože ti věděli, co dělají.

Tohle cítění aktivistů, že jsou zneužíváni politickou sférou v předvolební kampani, každý řešil jinak. Já jsem ho řešil tak, že jsem do politiky vstoupil. Tak dlouho do mě někteří politici ryli, že nemám žádný mandát a nemám do čeho mluvit, a jestli chci o něčem rozhodovat, tak ať hold vstoupím do politiky. Tak jsem to udělal. Ale ne každý je takhle nastavený. Někdo politiku dělat nechce, někoho fakt baví ten občanský aktivismus.

A ten pocit zneužívání možná některé aktivisty vedl k tomu, že teď používají metody fakt razantní, do kterých bych třeba já jako občanský aktivista nešel. Neudělal bych je. To radši toho občanského aktivismu nechám. Ale zase, na druhou stranu, stěžujete si tu na billboardy. Jak říkám, já bych něco takového neudělal. Ale když jsem vstoupil do politiky, ještě v rámci kandidatury do Senátu, s čím jsem se setkal jako první? S pomlouvačným billboardem. S pomlouvačným billboardem, který na mě vyvěsil konkurenční kandidát. Takže prosím taky vnímejte, že tu kulturu nastavujeme my jako politici. A to, že se jí přizpůsobí aktivistický sektor, no, můžeme jim to mít za zlé, když sami jako politici nejsme schopni nastavit takovou kulturu, která by byla vzorem společnosti? Kdyby v předvolební kampani Česká republika nebyla polepena pomlouvačnými a urážlivými billboardy, které financuje a platí nějaký politický subjekt, tak pak máte plné právo útočit. Ale pomlouvat Rekonstrukci státu – nebo pomlouvat je ošklivé slovo – útočit a vytýkat Rekonstrukci státu, že dělá to samé. Ale pokud se inspiruje kulturou, která je nastavena, tak už tam tu oprávněnost tolik nevidím.

No... druhou věc, kterou se snažím zformulovat v hlavě. Vždycky ty příspěvky, které jsou tu uvedeny, jsou zhruba v tom duchu, že všichni samozřejmě chceme bojovat proti korupci. Akorát ten způsob, který jsme teď zvolili, který tady projednáváme, je špatný. Já se trošku bojím toho, že všichni chceme, ale že v tom nejsme moc pružní. Že jsme trošku pomalí, pomalejší, než by se očekávalo. A výsledkem je, že dnes čelíme možná daleko většímu nebezpečí, než je korupce. A to je nebezpečí člověka, který vůbec ohrožuje demokracii v téhle té zemi.

Já jako celoživotní bojovník proti korupci jsem se dostal do stádia, že se něčeho a někoho bojím vlastně daleko víc než korupčního jednání. A to je proto, že jsme nebyli tak důslední. Byli jsme trošku pomalejší, než se očekávalo. Takže já vám všem věřím, že chceme bojovat proti korupci, ale měli jsme být důraznější, jinak bychom nečelili tomu, čemu čelíme teď. A co může opravdu špatně dopadnout, protože já se upřímně bojím, že je v ohrožení demokracie v České republice.

A poslední, co jsem chtěl říct, je – reaguji vaším prostřednictvím na pana kolegu Martínka – ano, to tady zaznělo i při projednávání jiných věcí v různé podobě, že my tu máme hájit zájmy našich voličů. No jo, ale jaké ty zájmy jsou? Vždyť ony jsou velmi rozdílné. Jeden chce to, druhý chce ono. A já si myslím, že je to trošku jinak. Já si myslím, že v předvolební kampani lidem předložíme svoji vizi, co chceme dělat, jak chceme dělat, oni nám důvěru dají, nebo nedají, ale pak se při každém kroku musíme rozhodovat svým vlastním rozumem, svým vlastním vědomím a svědomím. Tak, jak je to napsáno koneckonců v ústavě.