Mezinárodní politika není nic hezkého. Odjakživa v ní jde jen o ekonomický prospěch. Často bývá maskován nálepkami jako boj za lidská práva, za demokracii, za lepší život těch druhých. Ale v drtivé většině to není pravda. Až na výjimky jde vždy o zájmy ekonomické. O prospěch intervenující země. Bez ohledu na zájmy lidí v zemích intervencí dotčených.

Je to paradox, jak politika velmocí vyvolává jeden válečný či krizový konflikt za druhým. Jednu krizi za druhou. A jak pak lidé z těhle zemí organizují humanitární pomoc. Posílají jídlo, léky, zdravotníky, oblečení do zemí, kde jejich vlády “v jejich zájmu” krizi vyvolali.