Paní předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, myslel jsem si, že budu víc lobbovat za to, abychom ty zákony nezamítli, ale kolega Antl mě trochu zviklal, že v tuto chvíli si sám nejsem úplně jistý, jak se k té materii postavit. Navíc je ještě komplikovaná tím, že my bychom měli rozhodnout o těch třech zákonech stejně v tom smyslu, že buď všechny tři zamítneme nebo všechny tři vrátíme s pozměňovákem, schválíme atd. Ale nemůžeme si dovolit jeden zamítnout a ostatním sdílet stejný osud.

Nicméně proč se mi úplně na první dobrou nechce smést ty zákony ze stolu? Jeden fakt, že já si asi na rozdíl od kolegy Antla myslím, i když já to beru s akcentem spíš civilního řízení, on s akcentem trestního řízení, ale v tom civilním řízení, že znalectví nefunguje a nefunguje tam kontrola a je to obrovské neštěstí. Dnes civilní řízení ani tak není spor v některých případech, který rozhoduje soudce, ale rozhoduje ho znalec velmi často. Je to i chybou občanského soudního řádu, k tomu se, pokud na to nezapomenu, dostanu na konec. Ale tak to teď máme nastaveno. Znalec je ten, kdo velmi často rozhoduje o civilním sporu a jeho výsledku.

A pokud má takhle výraznou a silnou roli, tak já nemůžu pochopit, jak akceptujeme a dopouštíme situaci, že u velké části výrazných sporů, kde rozhoduje znalec, se pravidelně schází znalecké posudky, které jdou proti sobě. A významně proti sobě. A pak rozhoduje ústav nebo revizní znalecký posudek. Podle toho se soudce rozhodne. Ale ten znalec, který jakoby prohrál v tom sporu, který jednoznačně podle pravomocného rozsudku soudu podal špatný posudek, jemu se nikdy nic nestane. Vyjma náhodných zásahů trestního stíhání. Občas trestní stíhání trošku nahrazuje kontrolu znalců, ale nahrazuje to ad hoc, výjimečně. Někdo má prostě smůlu, někdo ne, to prostě není řešení. Ale koncepční řešení by mělo být, že by někdo měl sledovat tuto úspěšnost znalců v civilním řízení a vyhodnocovat ji. Pokud je situace nastavena takhle, že pravidelně opakovaně jdou posudky proti sobě a posudek, který nakonec byl uznán za špatný, ten znalec není nijak postižen, tak to prostě není správně, tak to být nemůže. Jsou i situace ještě razantnější a horší, kdy jsou někteří jednotliví znalci, které už ti soudci znají, už ví, že jsou posudky z jejich strany velmi účelové, na objednávku, zásadně je nepřijímají, nepřibírají je jako znalce, ale oni dál v systému fungují, protože dávají znalecké posudky na základě poptávky stran. Ti soudci, kteří je znají, už je v podstatě ani neberou vážně, i když se s nimi samozřejmě vypořádat musí v rámci odůvodnění rozsudku. Ale ví se to o nich, že jsou takhle pracující skutečně neobjektivně. Přesto v systému fungují. Nikdo je znaleckého razítka nezbaví. A to prostě strašným způsobem degraduje oblast znaleckou.