Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, přicházím před vás, abych se pokusil obhájit usnesení Senátu, kterým Senát zamítl návrh zákona, kterým se mění zákon o pobytu cizinců a některé další zákony. Jedná se o zákon, který zde ve Sněmovně byl schválen poměrně velkou většinou, naopak v Senátu jako ústavně právní výbor, tak garanční výbor pro zahraniční věci navrhl jeho zamítnutí a následně byl tento zákon zamítnut plénem Senátu. Kde tedy vznikl tento rozdíl v pohledu na jeden právní předpis mezi dolní a horní komorovou?

Mám za to, že je tu malinko spor o tom, alespoň z diskusí, které jsem slyšel jak tady ve Sněmovně, tak na půdě Senátu, o čem ten zákon vlastně je a o čem naopak není. To, o čem není, je azylové právo. Není o azylu, není o uprchlících, není o tom, čemu dneska říkáme migrační krize. Tuto problematiku řeší především azylový zákon. Tento zákon je o cizincích, kteří u nás studují, pracují, mají založené rodiny. Zcela příkladmo je například o Kanaďanech nebo Američanech, kteří v našich školách učí děti angličtinu. Je o Mongolech, Ukrajincích, Vietnamcích, kteří doplňují pracovní síly zejména dělnické v továrnách. Je o lidech z postsovětských zemí, kteří doplňují odborný - leckdy odborný personál v našich nemocnicích. Je o Korejcích, kteří jsou členy nejvyššího managementu zahraničních společností u nás. Je obecně o cizincích, kteří se z jakéhokoliv důvodu usadili v České republice a založili tady rodinu. O těch tento zákon je.

Mnohokrát a stále a opakovaně je řečeno, že tento zákon, resp. tato novela má přinést zvýšenou bezpečnost České republiky. Já si dovolím s tím polemizovat. Opakovaně jsem chtěl slyšet ať už na diskusích na výborech Senátu, na plénu Senátu nějaké konkrétní ustanovení této novely, které přináší zvýšenou bezpečnost České republiky. Nikdy jsem žádné konkrétní ustanovení neslyšel jmenované. Naopak chcete-li se bavit o bezpečnosti či nebezpečnosti této úpravy, tak v ní můžete najít jedno ustanovení, jednu novinku, která vlastně bezpečnost České republiky snižuje. Jedním ze základních bezpečnostních prvků je to, že chce-li cizinec na naše území vstoupit ať už za prací, za studiem, musí ho fyzicky vidět někdo na naší ambasádě. Naši velvyslanci, které jsem potkal, potvrzují, že tento fyzický kontakt je první a základní kontrolou. Zkušenost každého velvyslance dokáže odhalit při osobním kontaktu nesrovnalosti mezi realitou a údaji v žádosti cizince. A tahle novela přichází v určitých případech s odstraněním téhle té kontroly.

Některé firmy budou za předem daných podmínek moci žádat pro své budoucí zaměstnance, podávat a vyřizovat žádosti hromadně, aniž by tyto osoby kdykoliv z našeho velvyslanectví kdokoliv viděl. Chápu, že je to reakce na nedostatek pracovních sil. Chápu, že je to reakce na dosti nefunkční vízový systém České republiky. Nevím tedy, jestli je to opatření správné či nikoli, ale každopádně je to opatření, které snižuje bezpečnost České republiky, odstraňuje jeden kontrolní mechanismus.

V Senátu dále vznikla diskuse o tom, nakolik férový a správný byl legislativní postup, kterým se tento zákon dostal do podoby, v které byl předložen v Senátu. Tenhle zákon prošel velmi složitým připomínkových řízením. Hned třikrát byl v Legislativní radě vlády, vypořádalo se na 200 různých připomínek. Až tedy zákon dostal nějakou kompromisní podobu stvrzenou usnesením vlády, se kterým byl předložen Sněmovně. My jsme však shledali zásadní úpravy, které do podoby zákona a sjednaného kompromisu výrazně zasáhly. Příkladmo lze uvést zrušení dozoru státních zástupců nad detencemi. To byl vládní kompromis, který zajistil naplnění našich závazků z mezinárodních úmluv, a ten byl zrušen.