Pane předsedo, paní ministryně.

Já bych konstatoval, že to, co tady dnes probíráme, je jednou z celé řady obecných prohlášení, kterých je v EU plno. Ale proti kterým v zásadě nemůžeme nic říct. Nicméně jsou v zásadě v takové obecnosti, že jim není možné říct ani nic pozitivního, ani negativního. Obecně platí to, co tady kolega, senátor Kubera, řekl, že školství je záležitostí především národních vlád a jednotlivých států jako takových. Musím říct, že mě opravdu velmi trápí stav českého školství. Musíme si tady jednoznačně přiznat, že české školství je v dlouhodobé vlekoucí se a těžké krizi. Nakonec výsledky našich studentů v mezinárodních srovnáních o tom jenom vypovídají. Mně osobně na celém našem školství nejvíce vadí to, že zcela upadá tlak na výkon. Právě díky tomu se snižují neustále laťky, takže ti, kteří dříve vystudovali, dejme tomu, nějakou nástavbu, tak dneska bez problémů vystudují vysokou školu a tak dále, mohl bych tady pokračovat desítky minut.

Já si myslím, že to není dobrý trend, protože výsledek potom je takový, že tím, jak snižujeme tlak na výkonnost našich žáků, tak se samozřejmě snižuje i úroveň celého školství jako takového.