Později Ústavní soud judikoval, že nahrávky si může zaměstnanec pořídit, pokud jej zaměstnavatel hodlá z organizačních důvodů propustit, ale z kontextu celé situace je patrné, že hlavním důvodem ukončení spolupráce jsou jiné důvody.

Kdopak to (hlavně) mluví?

Na nahrávkách z roku 2010 mluví hlavně tehdejší ministr životního prostředí nebo jeho poradce. Oba pánové měli zcela jasno, jak mají věci fungovat a ofenzivně mně vysvětlovali, co je potřeba udělat. Jednalo se o evidentní úkolování. Z kontextu rozhovorů bylo patrné, že pokud vše neproběhne podle zadání, ve funkci skončím.

Na zatím zveřejněných nahrávkách mluví v prvé řadě pan Přibil. Přichází s výčtem toho, jaké všechny materiály má a co s nimi hodlá podniknout. Pan Přibil téměř stále mluví. Pan ministr Babiš je v defenzivní roli a ani jednou neříká, že má pan redaktor dělat něco jinak, než on sám navrhuje. Občas sice ministr financí prohodí, že by s něčím počkal, ale ani jedna z jeho vět se nedá interpretovat jako úkolování, co se má psát.

Shoda mezi „šéfem“ a podřízeným Pan Babiš přiznal jako chybu, že se s redaktorem Přibilem vůbec sešel. Stala se ale ještě jedna chyba. V situaci, kdy pan redaktor mluví o tom, že v rámci redakce ještě jednu z kauz neřešil, se měl pan ministr zeptat: „Proč?“ Redaktor-whistleblower by totiž měl majitele oslovit až poté, co by se ukázalo, že šéfredaktor chce nějaké informace držet pod pokličkou.