Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, zejména zástupci médií a dotčených institucí. Já tady budu mluvit v několikeré roli. Zaprvé jsem byl osm let předsedou Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, za tu dobu jsme odeslali do sněmovny dva návrhy, jak by se mohly upravit poměry či postupy při volbě členů rad České televize, také ČTK je veřejnoprávní médium, jenom abychom věděli a také Českého rozhlasu.

My jsme dokonce byli celkem nesmělí, protože jsme navrhovali, aby Senát nominoval třetinu, nebo nějakou jinou, menší část by také ovšem mohl nominovat např. ministr kultury, nebo prezident, tak jak to mají například v Dánsku, kde jsme byli na zkušenou. Ani jeden z těch návrhů neprošel, my jsme to dokonce měli tak promyšlené, že jsme se podívali do zákona, jaké poslání má Česká televize, jaké úkoly má Český rozhlas, pokusili jsme se z těch zaměření definovat ty instituce, které by nominovaly do rady, čili to bylo pro to řešení bavorské, abych tak řekl, kdyby parlament bral jenom na vědomí ty nominace.

Kopírovali jsme tedy přesně poslání těchto médií a přidělili jsme právo volby Senátu v těch, která jsou taková, řekl bych, maličko nadčasová nebo duchovnější, zatímco ta, která jsou bližší exekutivě, jsme navrhovali pro sněmovnu. Jeden návrh byl vrácen, nebo, chcete-li, shozen, druhý také propadl. Sněmovna to prostě nechce. Nechce se vzdát tohoto svého mocenského vlivu na tyto instituce. Proč to vlastně vzniklo? Je třeba připomenout, že tyto zákony o České televizi a Českém rozhlase, jakkoli byly později novelizovány, vznikaly v době, kdy Senát ještě nebyl ustaven. Tudíž poslanci velmi rádi nepočítali s tím, že by v tom mohl hrát nějakou roli. Myslím si, souhlasím s předřečníky, že by Senát v tom roli hrát měl, a to už z podstaty toho, jak je založen, jak se proměňuje, zkrátka je protiváhou sněmovny, zejména v této otázce dozoru nad médii veřejné služby by měl své platné místo.

Senát, a to jsme také navrhovali, by měl také projednávat zprávu, výroční zprávu Českého rozhlasu a České televize, teprve při zamítnutí z obou komor jsme navrhovali případné řešení v rozpuštění té rady. Čili musely by se obě komory shodnout na tom, že nesouhlasí s tím návrhem výroční zprávy, pak by to mohlo mít příslušné důsledky.

Jenom pro zajímavost, samozřejmě schválení či neschválení výroční zprávy je právě ten bičík šikovný na to, jak zcela převrátit poměry v dozorčích orgánech těchto institucí, stačí neschválit dvě zprávy a rozpouští se příslušná rada, může potom výhradně sněmovna, jak to teď máme nastaveno, navolit kompletně novou radu.