Vážený pane předsedající, pane poslanče, vážené dámy, vážení pánové, kolegyně a kolegové.

Původně jsem si říkal, že zde pohovořím o tom, že tady nejde ani tak o církve, o majetek, o to, co si kdo myslíme o církvích, jestli jsou nám sympatické nebo ne, jestli si myslíme, že budou dobře hospodařit se svým majetkem apod., ale že tady jde především o obyčejnou spravedlnost, která se má nastolit vždycky, ať už se to týká kohokoliv.

Chtěl jsem taky podotknout, že komunista živený nenávistnou marxisticko-leninskou ideologií zůstane komunistou navždy se svou závistí k majetku druhých, na jejichž základě vybudoval svůj likvidační režim, prohlásit za ostudné a skandální dnešní chování těch, kteří umožnili komunistům dostat se opět k vlivu. Ale pak jsem objevil článek mého kamaráda ekonoma Františka Gerta Svobody a rozhodl jsem se, že z něho tady ocituji, protože mně připadá přiléhavý, a přiznávám, ač nerad, že lépe bych to nenapsal.

Tak tedy: Opakování – matka moudrosti, říkali již staří Římané. Nezbývá tedy, než některým poslancům trpělivě zopakovat ohledně restitucí několik důležitých věcí v naději, že se hned za rohem vytahají za ucho, aby si to lépe zapamatovali.

Začněme v archivech. V obci Březí na Mikulovsku najdete sochu svatého Jana Nepomuckého, kterou obci daroval v roce 1763 Vavřinec Hummer, vrchní úředník panství Židlochovice. Na její budoucí údržbu vyčlenil 400 zlatých, které měly být půjčovány lidem v obci a z úroků se měl shromažďovat kapitál na budoucí opravy.