Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Když jsme tady před rokem v Senátu předávali petici na obranu médií veřejné služby, tak já jsem coby petent skutečně netušil, že za rok už budu při projednávání této petice tady stát jako člen tohoto ctihodného tělesa, zároveň jako člen Stálé komise pro sdělovací prostředky.

Jak se ta situace za rok změnila? Nezměnila se jenom u mě, změnila se i ve společnosti. My jsme tuto petici připravovali v době, kdy média veřejné služby byla pod silným tlakem čelních představitelů tohoto státu, zejména pana prezidenta a pana předsedy vlády a čelila silným verbálním útokům. Ta situace se změnila tak, že dnes už ta média tak silným verbálním útokům nečelí, ale začíná se měnit situace v radách těchto médií. Zákon říká, že v radách by měly být zastoupeny významné regionální politické, sociální a kulturní názorové proudy. Skutečnost je taková, jak vidíme, že současná většina v Poslanecké sněmovně si ze všech těchto aspektů vybrala jenom to politické, a to ještě ne ve smyslu zastoupení různých politických směrů, ale jenom toho svého. Místo tohoto různorodého zastoupení v radách do těchto rad vysílá jenom zástupce jednoho politického a názorového přesvědčení, a to sice přesvědčení, že médiím veřejné služby je nutné pořádně utáhnout uzdu, nebo je úplně zrušit. V tom vidíme veliké nebezpečí, proto jsem rád, že jsme tu petici tehdy nazvali Braňme média veřejné služby, protože je to výzva jak veřejnosti, tak vám, tedy dnes už můžu říct nám, zákonodárcům, abychom se pokusili tomuto neblahému trendu čelit.

Já tu teď stojím jako petent, senátor, člen komise pro sdělovací prostředky. Je to zdánlivě jakýsi konflikt zájmů, ale já jsem jako občan, jako petent, jako zákonodárce, ve všech těchto rolích jsem přesvědčený, že ta média veřejné služby jsou důležitá, že ta jejich nezávislost je důležitá pro udržení nějakého demokratického směřování naší země, takže v tom žádný rozpor necítím.