Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové.

Já jsem původně, když jsem tento bod, když se tento bod začal projednávat, se domníval, že buď nevystoupím nebo velmi stručně. Budu hovořit asi delší dobu, protože jsem poznal, že když my hovoříme stručně, tak to vypadá, že nemáme argumenty. Někteří hovoří od Aše až k Beskydám, smetou tam páté přes deváté. Záleží na odvaze řídícího, jestli je na to upozorní, že jsou mimo téma. Samozřejmě, někteří rádi reagují opakovaně, jako repliku, mají na to plné právo, proto i já dostávám jaksi takovou větší chuť, abych také hovořil déle, byť vím, že to některé nebude zajímat.

Předně, vím, že to vystoupení moje třeba od řady dalších nic nezmění, že je to záležitost politická, je rozhodnuto, tak to je. Ale to neznamená, že nejsou argumenty.

Co se týká toho, že první dny nemoci platí jako náhradu mzdy zaměstnavatel, to není přece nic neobvyklého, podívejte se po světě, podívejte se po Evropě. My když jsme se na to hned po revoluci ptali v některých zemích, já jsem pracoval v odborech, tak nám řekli: To je jasné, to tak musí být. Protože zaměstnavatel musí být motivován a de facto nucen, aby se prioritně staral o pracovní prostředí, protože z velké části případnou nemoc ovlivňuje pracovní prostředí. Možná je to pro vás nová věc, ale je to tak, přemýšlejte o tom, jestli je to pravda nebo není.

Není to stoprocentní, samozřejmě, jsou nemoci, které jsou dané jinými faktory, ale část nemoci je daná pracovním prostředím.