V Senátu jsme se v tomto týdnu zabývali poměrně podrobně novelou školského zákona. Tedy normou, která má pomoci českému školství k tomu, aby naše děti byly lépe připraveny na svůj budoucí život. Zákon, který má vylepšit jistě velmi složitý systém, na který však my rodiče spoléháme, a věříme, že zajistí, aby naše děti nabily ty nejlepší předpoklady pro jejich morálně komfortní, hodnotově správný a profesně úspěšný život. Vzhledem k tomu, že toto téma se mě osobně dotýká, neboť jsem se rozhodl přestěhovat zpět do ČR, a také moje děti by měly začít od září chodit do českých škol, dovolím si k projednávanému zákonu několik poznámek. Ty chci formulovat nejen z pohledu rodiče, ale také z pohledu podnikatele, který se dlouhodobě věnuje podpoře start-upových projektů a velmi rád se ve svých firmách obklopuje mladými lidmi kvůli jejich neotřelému, odvážnému a progresivnímu ohledu na svět.

Chtěl bych se vyjádřit především ke změně, která byla do novely včleněna pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně, a sice nové možnosti individuálního vzdělávání na druhém stupni základní školy. Domnívám se totiž, že je to cesta správným směrem, která nás obrací od minulosti k budoucnosti.

Individuální vzdělávání považuji za zcela rozumný a správný krok, který má mou plnou podporu. Uvedu jen několik argumentů, proč tomu tak je.

Rodiče mají a musí mít právo volby, a pokud jsou schopni ve spolupráci se základní školou zabezpečit kvalitní výuku, jsem přesvědčen o tom, že to může být pro některé typy žáků daleko efektivnější než konvenční vzdělávání v přeplněných školách. Měl jsem možnost poznat několik rodin v zahraničí, které děti takto běžně vyučují. Mohu konstatovat, že jejich pokrok nejen v objemu znalostí, ale rovněž v měkkých faktorech, jako jsou chování, disciplína a úcta, byl mnohem dynamičtější než u většiny jejich vrstevníků. Stejně tak znám přínosy individuálního vzdělávání také z pohledu učitelů a ředitelů škol, kteří se této formě dlouhodobě věnují a s kterými jsem novelu školského zákona konzultoval.

Dnešní doba se mění velmi dynamicky. A pokud se v případě novely školského zákona bavíme o normě, která bude ovlivňovat výchovu našich dětí, jejich aktivity, život někdy za 10, 15 let, měli bychom mít sami víc odvahy a být v tomto ohledu spíš vizionáři. Vždyť všichni dobře víme, jak my sami i dnešní mládež dokážeme intuitivně, spontánně a spolehlivě pracovat s moderními technologiemi a informacemi na internetu.