Při čtení podobných článků (ZDE) mám bohužel často pocit, že nejen rodičům, ale ani soudům nejde v první řadě o zájem dítěte. Matka i otec přitom hrají v životě dítěte nezastupitelnou roli a je opravdu špatné a trestuhodné, pokud snahy o osobní pomstu jednoho z nich přinutí k tomu, aby si dítě v tomto boji vzal jako rukojmí. Zpřetrhané vazby už lze jen těžko napravit. Jsem si jistý, že v dnešní době může otec vychovávat dítě minimálně se stejnou péčí a láskou, jako matka. Pryč jsou časy, kdy byly ženy v domácnosti a muž rodinu zajišťoval finančně. Role se vyrovnaly. Přesto mám někdy pocit, že jsou sociální pracovníci či spíše pracovnice a soudy na straně žen. Neznám okolnosti tohoto konkrétního případu, ale již fakt, že matka dítě údajně štve proti otci, snaží se otce nařknout ze sexuálního obtěžování (které nikdy nebylo prokázáno) a nechá ho nepřiměřeně potrestat ho za to, co sama beztrestně a opakovaně dělala, je přinejmenším k zamyšlení. Ještě více zarážející je ale postup soudkyně, která v tomto případě, jak plyne z textu, zřejmě neměří oběma rodičům stejným metrem. Bohužel pak bezmoc některé rodiče, jimž je násilně zabráněno v kontaktu s milovaným dítětem, vede ke zbytečným zkratům a zoufalým činům v podobě únosů a podobně. Nejen rodiče, ale také soudci a sociální pracovníci by se nad sebou měli v těch případech vážně zamyslet a jednat skutečně v nejlepším zájmu dítěte, nikoliv jen jednoho z rodičů. Napáchané škody jsou často nevratné.