Evropa je na pokraji novodobé okupace! Tentokrát to nejsou ozbrojení vojáci, kteří v historii již několikrát stáli u evropských hranic a pokoušeli se jí dobýt, ovládnout a obrátit na svou víru. Dnešní nájezdníci se tváří jako imigranti, které donutila politická, ekonomická a bezpečnostní situace v jejich zemích opustit vlast a hledat si nové místo pro život v moderních, prosperujících a sociálně štědrých státech Evropské unie.

To, že ve skutečnosti nejde o žádné humanitární uprchlíky, musí být dnes jasné snad úplně každému. O to více je šokující postoj bruselských úředníků a politiků, kteří místo toho, aby se rázně postavili na ochranu členských států a jejich obyvatel, neumí nic jiného, než svolávat jeden summit za druhým a vymýšlet to, jak „spravedlivě“ a regulativně rozdělit utečence do jednotlivých zemí, aby si všichni společně mohli plácat po ramenou, jak úspěšně jim ten jejich evropský humanistický sen funguje.

Já jsem však opačného názoru. Jsem přesvědčen o tom, že Evropská unie v tomto ohledu drakonicky selhala! Nedokázala a podle posledního vývoje událostí stále nedokáže zajistit elementární ochranu nás, Evropanů, proti nežádoucímu přílivu imigrantů. Ti vstupují na území členských státu EU zcela nelegálně a navíc v organizovaných skupinách, které si v některých rysech nic nezadají s nepřátelskými vojenskými jednotkami. Tito „uprchlíci“ nepřichází s pokorou a připraveností začlenit se do kulturního rámce státu, u kterého žádají o politický azyl. Přicházejí, aby si třeba právě v Čechách nebo na Moravě našli své nové místo pro život, aby se zde trvale usadili, aby zde šířili své kulturní zvyky, tradice a způsob života. A hlavně, nejde o žádné jednotlivce či malé skupinky imigrantů. Jde o tisíce a tisíce novodobých okupantů, kteří podle mne představují nejen sociální a bezpečnostní, ale také kulturní hrozbu pro celou Evropu, která byla, je a snad i do budoucna bude postavena na židovsko-křesťanských hodnotách.

Copak opravdu chceme, aby v našich městech a obcích vznikaly místo kostelů mešity? Copak se opravdu chceme v našem způsobu života podřizovat muslimským rituálům? Copak opravdu chceme přijmout jejich životní hodnoty, které se v mnoha ohledech tak diametrálně liší od toho, co my, Evropané, pokládáme za správné nebo naopak špatné?