Dobrý pozdní večer. Pane předsedo, senátorky a senátoři, chtěl bych zde jednoznačně podpořit předloženou novelu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, neboť se domnívám, že v současnosti je zejména na evropské úrovni o přespříliš přísnou regulaci legální držby zbraní začíná připomínat pověstný hon na čarodějnice.

Je taková deklarace vůbec důvěry státu v legální držitele zbraní velmi žádoucí? Zároveň se domnívám, že je velmi správná i motivace iniciátorů této novely, která usiluje o určitý způsob zapojení legálních střelců do systému zajištění bezpečnosti našich obyvatel. Je přece nemyslitelné, abychom bojovali proti nebezpečí palicemi nebo valaškami. Není v ničím zájmu, aby se z České republiky stal divoký západ nebo abychom přebírali americký model práva na legální ozbrojení. Ani jedno z toho však není cílem předložené novely a ani jedno z toho však není cílem předložené novely a ani jedno se navíc v případě jeho přijetí nenaplní. Tato změna ústavního pořádku je daleko spíš potvrzením statusu quo a má zejména deklaratorní význam. Dává jasně najevo, že právo nabývat zbraň u nás za přísných podmínek existuje, že je legální, držitelé zbraní musí splnit nějaká pravidla, a zároveň je na druhé straně stát respektuje a počítá s nimi pro určité krizové situace. Tak je to dle mého naprosto v pořádku, protože pokud by měl stát garantovat bezpečnost ve zcela utopistické představě, musel by každý občan mít svého policistu či ochranku, která by ho střežila nepřetržitě. To ale samozřejmě není reálné a proto nevidím problém v tom, aby se na bezpečnosti podíleli i lidé, kteří prokázali určitý stupeň dovednosti v manipulaci se zbraní, příčetnost a poslušnost k zákonu této země.

Odpůrci předloženého zákona nejčastěji argumentují tím, že neexistuje navazující právní úprava. Na to lze opáčit , že ale přece existuje stávají právní úprava legální držby zbraní, která jednoznačně stanoví kritéria, jež je nutné pro získání zbrojního průkazu pro pořízení zbraně splnit.