Premiér Babiš šel do politiky s tím, že bude řídit stát jako firmu. Nechci mu křivdit, ale jestli takto řídil Agrofert, tak se divím, že už dávno nezkrachoval. Možná to bude tím, že ho živí státní a evropské dotace. Ale teď vážně. Před půl rokem vláda, ve které hrál Andrej Babiš klíčovou roli, schválila navýšení platů pro řidiče autobusů. No když pominu fakt, že vláda tak vydala specifické nařízení, ve kterém pro jeden segment soukromého podnikání stanovila něco jako jinou formu minimální mzdy, tak tím přidělala spoustu starostí jednotlivým krajům. Ty často musely udělat různorodé kotrmelce, aby se popasovaly s rozhodnutím vlády a byly ho schopné transformovat do smluv, které mají uzavřené s jednotlivými dopravci zajišťující hromadnou autobusovou dopravu. Jen pár měsíců nato rozpoutává Andrej Babiš tentokrát již v roli premiéra vlády bez důvěry další chaos. Nejdříve se nechá slyšet, že nařízení vlády zruší, jen pár hodin na to zase tvrdí, že nařízení rušit nebude, ale že peníze na navýšené mzdy si musí najít ve svých rozpočtech kraje. Zmatek nad zmatek a řekl bych až sprosté přehazování odpovědnosti vlády na jednotlivé kraje. Pokud vláda o něčem rozhodne, musí nést také finanční závazky. A to do poslední koruny. Už bylo dost těch situací, kdy si v Praze něco vymysleli a byly to pak kraje a obce, které na to doplácely ze svých rozpočtů. Andrej Babiš jen vyvolá chaos, bere jistotu stovkám řidičů, nabourává podnikatelské plány soukromých dopravců a především dělá zmatek v krajích. A to bychom si neměli nechat líbit od premiéra s důvěrou Poslanecké sněmovny, natož od toho, kdo o důvěru sněmovny vlastně ani neusiluje.