Dám vám hádanku. Nebyli zvoleni ve volbách, přesto mluví jménem občanů. Nepracují pro naše zájmy, přesto je platíme z našich daní… O kom mluvím? O aktivistech. Devadesátá léta pro ně znamenaly „boom“ a málokdo by si v té době myslel, že skupinky křiklounů a podivínů, čítající pouhou desítku osob, mohou takovým způsobem škodit. Třeba zabrzdit a prodražit výstavby dálnic, blokovat dostavu Temelína nebo věšením se na stromy zachraňovat kůrovce na Šumavě. Mnohé z nás by to dříve ani nenapadlo, ale uplynulo několik let a rádoby podřadné spolky aktivistů se přetavily ve velké neziskové (neboli nevládní) organizace se značným politickým vlivem. Zdaleka už nemluví vládní elitě jen do „zelených témat“ a nepřipoutávají se ke stromům, ale jejich radám naslouchají úředníci i v jiných důležitých oblastech.

Zorientovat se v neziskovém sektoru je opravdu těžké. Pár čísel pro představu. Stát vyplatil v roce 2015 neziskovým organizacím o více jak 1 miliardu korun více než v roce 2014. Celkem se jednalo o 16 miliard a 480 milionů korun. Zdůrazním, že v této obrovské finanční částce přitom nejsou započítány prostředky, které putovaly do neziskového sektoru z rozpočtu Evropské unie! Zapátráte-li po tom, mezi koho byly tyto peníze rozděleny, dospějete rychle k názoru, že k takové informaci se při existenci více jak 120 tisíc organizací v podstatě nedostanete. Budete-li chtít vědět, na co konkrétně byla finanční podpora využita, rovněž se pramálo dozvíte, jen obecně zjistíte, že peníze jdou na podporu sportu, zahraniční pomoci, mezinárodní spolupráce, bezpečnosti a veřejného pořádku, sociální oblasti nebo třeba na spolufinancování různých evropských projektů….

Nemyslím si, že by nám to mělo stačit. Přicházejí s různými tématy, boří mýty o tradičních evropských hodnotách, korupčních tématech, směřování multikulturalismu, ale v posledních letech bohužel i o ekonomice. Žádné obskurní skupiny neškodných podivínů, ale velké lobbistické organizace, které svojí nátlakovou a vyděračskou politikou a skrze své spřátelené politiky pomáhají prosazovat vlastní (anebo čí?) zájmy. Doslova neřízený boom neziskovek za posledních několik let a dlouhodobý nezájem státu kontrolovat tok peněz do neziskového sektoru způsobil současnou nepřehlednou situaci, ve které tisíce neziskových organizací doslova parazitují na státním rozpočtu. Neměli bychom se nechat odbýt. Dozrál čas začít vytvářet tlak na stát, aby zásadním způsobem přehodnotil vládní politiku neziskového sektoru a zodpověděl nám otázku, kdo ve skutečnosti financuje nevládní, neziskové organizace, dotované českou vládou z peněz daňových poplatníků.