Dobrý večer, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové.
Co k tomu říct? My jsme trošku na našem výboru do toho chtěli vnést hlavně selský rozum a podívat se na to trošku jinýma očima. A proto předložený návrh zákona byl projednán naším výborem dne 12. 12. 2018. A výbor návrh zákona projednal na své 2. schůzi. Po úvodním slovu náměstkyně ministra kultury a debatě Senát doporučil plénu schválit návrh, ve znění pozměňovacích návrhů, které tvoří přílohu usnesení výboru. Já je přečtu. První pozměňovací návrh, který je označený bodem 1 v příloze k výborovému usnesení Senátu, navrhuje rozšířit ustanovení § 23 autorského zákona, které stanoví výjimku z placení autorských poplatků kolektivním správcům. Podle stávající právní úpravy se za provozování rozhlasového a televizního vysílání se podle § 18, odst. 3 nepovažuje zpřístupňování díla pacientům při poskytování zdravotních služeb ve zdravotnických zařízeních. A na výboru jsme přijali pozměňovací návrh, který navrhuje tuto výjimku rozšířit o další veřejně přístupné provozovny, u nichž sdělování autorského díla nemá hospodářský význam.
Změna vychází z evropské judikatury – tady se musím ohradit – kdy soudy při posuzování toho, co je a co není sdělováním veřejnosti, odůvodňuje svá rozhodnutí hospodářským účelem. V podrobnostech mohu odkázat na rozsudek Evropského soudního dvora, spisové značky C135/10, věc SCF proti Marco del Corso.
Druhý pozměňovací návrh, který je označen bodem 2 v příloze k výborovému usnesení Senátu, navrhuje zpřesnit ustanovení § 30a) autorského zákona. Podle platné právní úpravy platí, že všechna díla zachycená na papíru nebo podobném podkladu je ve veřejných knihovnách možné kopírovat. Kromě notového záznamu díla hudebního či hudebně dramatického. A ten nás návrh upravuje stávající znění zákona a zpřesňuje ho tak, aby bylo zřejmé, že výjimka z rozmnožování děl platí jen pro notové záznamy hudebního či hudebně dramatického díla, jehož autor je znám. Pokud není znám, tak se nemá zpoplatňovat.
Takže to jsou pozměňovací návrhy, které byly přijaté v našem výboru. A pokud se dostaneme do podrobného, tak bych potom přečetl konkrétní stanoviska a obhajování toho. Děkuji.
Ještě jednou, kolegyně, kolegové, rád bych se k tomu vyjádřil. Nejprve ke změně, která se týká notových záznamů. Jak možná víte, jako slovácký senátor dlouhodobě podporuji mj. tradiční lidovou kulturu a její šíření mezi mladou generaci. I proto jsem před 3 lety pomohl založit Folklórní akademii, která se snaží o navrácení folklóru do života rodin i škol. Proto mě překvapilo, že některé knihovny zakazovaly kopírování notových zápisů, např. lidových písniček, které chtěli použít vedoucí folklórních kroužků nebo učitelky např. pro vánoční besídky. Proto pokládám za důležité, aby byl v této oblasti autorský zákon upřesněn a nedocházelo k jeho třeba i nechtěnému ohýbání a špatné interpretaci. Myslím si, že je třeba, abychom naopak podporovali volné šíření např. lidové hudby, především mezi nastupující generace.
A neztotožňuji se s tím, že by toto zpřesnění mělo být v rozporu s judikativním právem. Pokud již dnes je možné dát souhlas ke kopírování zjednodušenou cestou, mj. upravila to poslední novela v r. 2017, pak pozměňovací návrh, který přijal výbor, je zcela v souladu nejen s českou právní úpravou, ale zejména s právem Evropské unie.
A teď bych se vyjádřil ke změně, která rozšiřuje výjimku z poplatkové povinnosti. Rád bych hned v úvodu zdůraznil, že z pohledu selského rozumu pokládám za absurdní, že každý i sebemenší živnostník musí platit kolektivním správcům autorských práv mnohatisícové poplatky jen za to, že má např. ve svém kadeřnictví nebo v kanceláři puštěné do podkresu rádio nebo televisi. Vždyť přece provozovatelé rádia i televize již jednou zaplatili těmto autorům za to, že budou šířit jejich díla. Nerozumím tomu, proč by se to mělo dít opakovaně.
Právě proto chci na tomto místě podpořit pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který rozšiřuje výjimku z této poplatkové povinnosti také na provozovny, u nichž nemá zapnuté rádio nebo puštěná televize hospodářský význam. Přece mi nemůže nikdo tvrdit, že si kadeřnictví budeme vybírat podle toho, jestli tam hraje rádio, nebo ne. Nebo že lékárnu budeme navštěvovat jen proto, že tam uslyšíme oblíbenou písničku? Nebo že si půjdeme nakoupit pečivo do pekárny, kde bude mít prodavačka zapnutou televizi s oblíbeným hudebním kanálem. To je přece nesmysl.
Proto placení autorských poplatků pokládám za zcela nedůvodné. Jen, abychom si rozuměli, nejde o zrovna malé peníze. Poplatek OSA za televizi je až 320 Kč/měsíc. To je ročně 3.850 Kč. Ten stejný poplatek se týká každého rádia, které dokonce v samotnému sazebníku OSA označeno jako hudební kulisa. A týká se to také CD přehrávače, MP3 přehrávače apod. Za jedno rádio a televizi tak např. kadeřnice zaplatí 7.700 Kč/rok.
Také pokládám za důležité na tomto místě konstatovat, že pozměňovací návrh plně odpovídá jak vnitrostátnímu, tak mezinárodnímu a unijnímu právu. A připomenu jen několik zásadních právních souvislostí. Ústavní soud se v minulosti zastal např. provozovatele cykloprodejny, kde si prodavačka pustila přenosné rádio a kolektivní správce po ní chtěl poplatky za autorská práva, protože podle něj šlo o veřejnou produkci. Soudní dvůr EU v minulosti také rozhodl, že poplatek nemusí platit zubař, který hraje hudbu ve své ordinaci, protože hudba nemá žádnou souvislost s návštěvností jeho ordinace.
Pozměňovací návrh reflektuje judikaturu Soudního dvora EU, který ve věci SCF versus Marco del Corso, jak jsem minule vzpomínal, jasně konstatoval, že např. pacienty zubní ordinace nelze považovat za veřejnost a tudíž puštěné rádio nemůže být považováno za veřejné šíření autorských děl. Námitka ministerstva kultury, které jsou podle mě spíš motivované snahou pobírat tržby kolektivních správců autorských práv, bych uvedl ve stručnosti asi tolik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
_profil_top.jpg)
