Původně ten můj příspěvek byl daleko delší a kritičtější, ale v té komunikaci paní ministryně, tak spoustu věcí mi objasnila. Takže jsem si tady opravdu hodně věcí poškrtal. Budu se soustředit na dvě témata, která jsem tu chtěl otevřít.

Projednáváme zde novelu školského zákona, tedy normu, která má pomoci českému školství k tomu, aby naše děti byly lépe připraveny na svůj budoucí život. Zákon, který má vylepšit jistě velmi složitý systém, na který však my rodiče spoléháme, a věříme, že zajistí, aby naše děti nabily ty nejlepší předpoklady pro jejich morálně-komfortní, hodnotově správný a profesně úspěšný život. Vzhledem k tomu, že toto téma se mě osobně dotýká, neboť jsem se rozhodl přestěhovat zpět do ČR, a také moje děti by měly začít od září chodit do českých škol, dovolím si k projednávanému zákonu několik poznámek. Ty chci formulovat nejen z pohledu rodiče, ale také z pohledu podnikatele, který se dlouhodobě věnuje podpoře start-upových projektů a velmi rád se ve svých firmách obklopuje mladými lidmi kvůli jejich neotřelému, odvážnému a progresivnímu ohledu na svět.

Ve svém vystoupení bych se chtěl vyjádřit ke změně, která byla do novely včleněna pozměňovacím návrhem Poslanecké sněmovny. A to otvírá dveře individuálnímu vzdělávání na druhém stupni. Jsem přesvědčen, že cesta tímto směrem je právě tou cestou, která nás obrací od minulosti k budoucnosti.

Individuální vzdělávání považuji za zcela rozumný a správný krok, který budu velmi rád podporovat. Uvedu jen několik argumentů, proč tento názor zastávám.

Rodiče mají a musí mít právo volby, a pokud jsou schopni ve spolupráci se základní školou zabezpečit kvalitní výuku, jsem přesvědčen o tom, že to může být pro některé typy žáků daleko efektivnější než konvenční vzdělávání v přeplněných školách. Měl jsem možnost poznat několik rodin v zahraničí, které děti takto běžně vyučují. Mohu konstatovat, že jejich pokrok nejen v objemu znalostí, ale taky v měkkých faktorech, jako je chování, disciplína a úcta, byla mnohem dynamičtější než u většiny jejich vrstevníků. Stejně tak znám přínosy individuálního vzdělávání také z pohledu učitelů a ředitelů škol, které se této formě dlouhodobě věnují. I s nimi jsem dnešní novelu školského zákona konzultoval. Jsem proto přesvědčený, že individuální vzdělávání, o jehož udělení a případně ukončení bude rozhodovat plně zodpovědný ředitel školy, je třeba obhájit. Je totiž podle mého názoru alespoň malou vlaštovkou toho, že by novela školského zákona mohla být v některých ohledech pokroková.