Je to do jisté míry obrovský paradox. Na jedné straně stojí Evropská unie před mnoha zásadními a dalo by se říct existenčními problémy, na druhé straně její představitele nesmyslně zaměstnává diskuse o nových a zcela marginálních evropských regulacích. Jeden neví, co si má o tom myslet.

Považte sami. Evropa čelí největší migrační krizi ve své historii. Zcela selhává evropská migrační politika, bortí se základní principy Schengenského prostoru, jednotlivé státy narychlo přijímají svá vlastní opatření, která mají národní státy ochránit před nebezpečnou migrační vlnou. Nad Středozemním mořem se stahuje vojenské mračno, když Evropa hrozí potápěním pašeráckých lodí, na což Libye kontruje tím, že je připravena zaútočit na jakoukoli loď, která popluje bez povolení v libyjských výsostných vodách.

Vedle toho si evropští lídři marně lámou hlavu nad tím, jak vyřešit obří dluhy Řecka. Poté, co Řekové v referendu odmítli podmínky mezinárodních věřitelů pro získání další finanční pomoci, se aktuálně sami evropští lídři přetahují o to, jestli Řecko má, nebo nemá zůstat v eurozóně. V každém případě evropská ekonomika teď možná stojí na pokraji historického precedentu, jehož konečné důsledky si nyní troufá odhadnout jen málokdo.

I přes tato zásadní témata, které můžou mít bezprostřední vliv na život každého z nás, se zdá, že se Evropa více soustřeďuje na vymýšlení nových celoevropských regulací a sjednocujících pravidel. Evropští úředníci a politici např. spustili rozsáhlou diskusi o tom, jak napříč Evropou sjednotit pravidla pro možnost publikování soukromých fotografií např. na sociálních sítích, na nichž jsou zachyceny budovy, které jsou autorsky chráněny. Francie, Belgie a Itálie totiž publikování takových fotek zakazuje, a tak se v Evropském parlamentu rozhořela diskuse o tom, jestli by to samé nemělo platit také v jiných členských státech Evropské unie.