Spor o právo nosit muslimský šátek ve škole přinesl od soudců jasný vzkaz: „Rovnost neznamená právo chtít výsady“. Věta opravdu přelomová. A to absolutně pro všechny komunity.

Zatímco některé tzv. velké státy EU mají problém s přílišnou korektností, kterou však lze bohužel spíše označit za sebevražednou zbabělost, Česká republika díky sebevědomé justici dala muslimům jasně najevo, že u nás nemohou čekat žádné výsady. Tady jsme prostě doma my. V rozsudku ve věci žaloby proti ředitelce školy Kohoutové, která nedovolila nosit studentce muslimský šátek, zazněla totiž nenápadná, ale přelomová věta. „Studentka nežádala rovné zacházení, ale výsadu“, řekli soudci. Tak jednoduchá pravda, a přesto o ní musel rozhodovat soud.

Rád bych však upozornil na to, že se tato věta netýká jen muslimské dívky. Výsady, vydávané za požadavek rovného zacházení, tu žádají i jiné komunity. Povinnosti neplní, ale pro výsady natahují ruce. A co víc, žádají pozitivní diskriminaci, protože prý na ni mají právo. Ano, hovořím o romské komunitě. Podle mého názoru je jen otázkou doby, kdy nám dojde, že budeme-li stále ustupovat těm, kteří umí jen křičet a žádat něco extra, pak klasické rodiny, které všechno plní, řádně chodí do práce a vychovávají své děti, se stanou vlastně diskriminovanou skupinou.