Muslimka, která odmítla při pracovním pohovoru podat muži ruku s tím, že by tím byla její role ženy znevážena, a kvůli tomu nezískala místo překladatelky, se obrátila na soud. A ten jí s nárokem na odškodné vyhověl! To opravdu nechápu.

Uznávám, že platí rčení „jiný kraj, jiný mrav“, nicméně je to zaměstnavatel, kdo si stanovuje pravidla. A k těm švédským podání ruky jednoznačně patří. A pokud právě zaměstnavatel uzná za nezbytné, aby jeho zaměstnanec – v tomto případě překladatel - projevoval při styku s klienty a obchodními partnery slušnost podáním ruky, což považuji za naprosto zřejmou věc, pak to uchazeč o práci musí brát jako požadavek, který je podmínkou pro získání této pozice.