Budu to opakovat do té doby, než se něco nezmění. Přes dvacet let dochází v České republice k diskriminaci menších regionů v oblasti úhrad za zdravotní péči a výkony, a odnášejí to především pacienti. Proto jsem s kolegy senátory podal stížnost k Ústavnímu soudu a jsem upřímně zvědavý, čím bude vláda obhajovat ústavnost něčeho tak nespravedlivého, diskriminačního a ekonomicky absurdního, jako je právě systém úhrad, na jehož udržování se Ministerstvo zdravotnictví podílí.
Se změnou se přitom rozhodně nemusí čekat až na verdikt Ústavního soudu. Není naším cílem vést spor přes Ústavní soud, ale zajistit co možná nejrychlejší cestu k pozitivní změně. Ministr by podle našeho názoru v mezičase mohl řadu změn udělat i spontánně, učinit tím naši ústavní stížnost bezpředmětnou, vzít vítr z plachet naší kritice a získat si body u voličů. Bohužel se k tomu podle jeho vyjádření nechystá, současný systém hodlá obhajovat a žádné jiné řešení nepředstavil ani v podobě věcného záměru zákona.
Jde ale o životy a zdraví nás všech! Není přece nutné čekat na to, co Ústavní soud nařídí!
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
