Prezident Miloš Zeman glosoval celé současné dění do věty, že nás čekají špatné časy. Samozřejmě má pravdu, stejně jako měl pravdu před rokem, kdy řekl, že Islámský stát je třeba vojensky zničit. Ministr Zaorálek tehdy položil duchaplnou otázku, zda máme proti ISIL pořádat křižácké výpravy a většina médií tehdy prezidenta zesměšňovala. Ostatně jako vždy. Nás a celou Evropu ale čekají opravdu špatné časy. Bude strach a nejistota, poroste rasová nesnášenlivost, porostou na úkor rozvoje ekonomiky výdaje na obranu, změní se politická mapa Evropy, zabarví se do hněda. Zkrátka skončí klid a stabilita.

Když poslouchám výkřiky Merkelové, že svoboda je silnější než terorismus, a další eskapádu frází bez toho, co se teď hned udělá, jak se všemu postaví, tak mně to maně připomíná Milouše Jakeše a jeho předlistopadové „republiku si rozvracet nedáme“. Ona (a mnozí další) není schopna věci, jejich příčiny, pojmenovat pravým jménem a tudíž není schopna situaci řešit. Měla by proto odejít, než ji smete vlna politického tsunami, která se blíží k evropským břehům. Evropa nyní potřebuje nové politiky. Takové, kteří přestanou s bezmeznou empatií k Washingtonu. Takové, jejichž prioritou bude záchrana Evropy a naší civilizace. Evropské, nikoliv euroatlantické civilizace. Takové, kteří na místo sankcí budou s Ruskem spolupracovat, neboť bez něho problémy globálního charakteru vyřešit nelze – viz Sýrie. Nic z toho Merkelová a spol. bohužel nejsou schopni a proto je Evropa tam, kde je.

Pojďme pojmenovat příčiny, lépe řečeno kořeny dějů, které poznamenaly mysl islámského světa směrem k nám, k západu. Není to složité. Byla to válka USA za velké podpory Velké Británie proti Iráku a jeho totální rozvrat. Samozřejmě bez mandátu OSN a pod lživou záminkou, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení. Jen tak, za přímého přenosu televizních kamer začal útok, samozřejmě letecký, na Bagdád. Výsledek – atomové zbraně se nenašly, rozvrácená země, statisíce mrtvých a živná půda pro Islámský stát. Pak přišla na řadu Libye. Podle osvědčeného receptu bombardování ze vzduchu, letky USA, Británie a Francie, bez mandátu OSN. Výsledek stejný jako v Iráku. Zničená země, dodnes zde není s kým jednat, o vládu se mezi sebou perou tři uskupení a Libye se stala otevřenou bránou migrantů z Afriky. Další pán na holení Sýrie. Zde byl použit inovovaný model. Spojené státy vyzbrojily tak zvané umírněné radikály s cílem svrhnout legitimní vládu prezidenta Asada s tím, že OSN i v tomto případě byla ponechána stranou. A výsledek? Rozvrácená země, desetitisíce mrtvých a miliony na útěku.