Vážená paní ministryně, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři. Nejsem astrofyzik, ale ztotožňuji se s mnohým, co zde řekl pan senátor Dušek. Hospodářský výbor, kterého jsem předsedou, byl tím výborem, který na podnět evropského výboru se také vyjadřoval k tomu balíčku různých opatření a jednotlivých směrnic, který je známý pod takovým tím logem už dneska – Fit for 55.
Je třeba uvést hned na začátku, že ten balíček návrhů je velmi závažný svým možným dopadem na ekonomiku, na energetiku, průmysl a samozřejmě následně i sociálními dopady. A já mám někdy pocit, já jsem si ty jednotlivé směrnice snažil přečíst, je jich hodně. Já mám někdy pocit, že Evropské unie a jiný svět se vyžívá hlavně v procentech. Jako kdyby ta procenta, různé srovnávací základny, ať je to tok v tomto případě 1990 u zeleného údělu, nebo někdy také rok 2005. Jako kdyby ta procenta byla snad důležitější, než skutečně ochrana životního prostředí a mnohokrát zmiňovaná ochrana klimatu. Tak mně to tak připadne.
Upřímně řečeno, vím, že byl podepsán ambiciózní cíl, ten nezpochybňuji, snížení emisí o 55 % v roce 2030 ve vztahu k roku 1990. Nevím, pokud by bylo 50 %, co by to udělalo s naší planetou, myslím, že by se tak úplně tolik nestalo. Ale tím nechci v žádném případě zpochybňovat úsilí Evropské komise i naší generace. Protože naše generace i ty další budoucí generace určitě mají zodpovědnost, v jakém stavu budeme naši planetu předávat. Nechci to v žádném případě zpochybňovat.
Ten balíček má ale jedno společné. Zatímco jsem přesvědčen, že jak evropský výbor, tak výbor pro energetiku a dopravu, který na tom hodně odpracoval, skutečně se tomu výrazně věnoval. Evropská komise nyní považuje mnohé ty věci nebo návrhy směrnic za nejen ambiciózní, ale za někdy nedomyšlené, nevím, jestli z dnešního pohledu vůbec proveditelné. A hlavně ten balíček má jedno společné – není spojen s vůbec žádnou důkladnou analýzou ekonomických i sociálních dopadů na jednotlivé členské státy Evropské unie. To je myslím úplně základní podmínka, kterou každý členský stát musí požadovat, pokud je takto zásadní věc navržená Evropskou komisí.
Nechci, aby to dopadlo tak, jak v jednom rozhovoru nastínil ze svých zkušeností Mojmír Hampl, kterého jsme zvolili jako člena Národní rozpočtové rady, ze svých zkušeností jako bývalého guvernéra České národní banky, když jedná na té evropské úrovni. Existují takové dvě fáze přijímání těchto různých směrnic. A tak to on popisuje. V první fázi je návrh, který je prezentován jako pouze návrh, o kterém se bude ještě dva roky, jak tady paní místopředsedkyně Seitlová hovořila, dva roky diskutovat a bude se o něm jednat, jistě to není cílová podoba. To je první fáze.
Pak je druhá fáze, kdy už přichází stanovisko, že už se nedá nic dělat, protože už je to v takovém stadiu rozpracovanosti, že to musí být už za každou cenu přijato. Tak bych se tohohle nechtěl dočkat, protože skutečně ten balíček opatření nyní přináší velmi závažné změny. A proto si myslím, že se musíme ozvat hned na začátku.
Já jsem zkusil na hospodářském výboru, v uvozovkách, hned na začátku vycenit zuby. Ne úplně ve smyslu zpochybnění, jaksi to úsilí o tzv. zelenou Evropu, ale vycenit zuby nad nedomyšleností a neproveditelností jednotlivých opatření. Když teď projednáváme to jedno opatření, respektive návrh té jedné směrnice, nebo revize směrnice o zdanění elektřiny a energetických produktů, já nevím, jestli chceme skutečně, aby došlo k povinnému stanovení stejné národní sazby daně pro energetické produkty se stejnou minimální sazbou. Já myslím, že to nikdo z nás tady snad nechce.
To všechno povede nejen ke zvyšování daňových sazeb, ale evidentně i k zvyšování cen energetických produktů a elektřiny. My možná v určitém časovém předstihu zažíváme nárůst cen energie, cen elektřiny, což samozřejmě by mohlo ještě dále eskalovat, pokud bychom tento balíček přijali bez jakýchkoli revizí nebo jakýchkoli změn. A nechci tady používat to slovo „energetická chudoba“. Dokonce jsem si přečetl, že zatím to není nikde definováno, ale samozřejmě mělo by to obrovské sociální dopady. A snad bychom měli postupovat rozumně, protože to, co je nanejvýš potřeba v této věci, je skutečně rozumná politika, rozumné vize.
Já mám takový pocit – a koneckonců, nejsem odborník na ekologii nebo klimatologii, to v žádném případ, ale mám takový pocit, že i teď z té klimatologické konference, že je to takový společenský spektákl. Že hlavně jde o to, aby se ukázal pan prezident Biden a další s nějakým razantním vyjádřením, že o to jde jakoby především. Ale my si musíme uvědomit, že tyto ambiciózní cíle, tato ambiciózní prohlášení pak musí být nějak naplněny. A určitě to nesmí být naplněno na úkor našich občanů, na úkor zvyšování energetické chudoby.
Proto se ztotožňuji v tomto případě i s pozicí vlády, ať už ta současná vláda mi teď tolik nekonvenuje, ale věřím, že tu pozici vlády zhruba snad využije ta nová vláda. Ztotožňuji se s návrhem na případné uplatnění té žluté karty. A teď nechci debatovat, jestli bude dostatek těch parlamentů, nebo nebude, jestli ta jedna třetina bude, nebo nebude.
V každém případě je to signál vůči Evropské komisi, že nejsme spokojeni s tím, jak je tento balíček opatření rozpracován, jak je nedomyšlen. Myslím si, že je to naprosto potřeba, protože pokud hned na začátku se neozveme, tak nikdo už náš názor, na naše stanovisko nebude brát v budoucnu ohled. Takže bych vás víceméně chtěl požádat, abyste podpořili ta usnesení evropského výboru, které vychází z usnesení od výboru pro energetiku a dopravu a usnesení hospodářského výboru. Myslím si, že je to správný postup. A samozřejmě záleží, jak Česká republika potom uspěje na té úrovni Evropské unie. Ale pokud nebude mít ten background, to zázemí toho parlamentu, tak uspět nemůže. Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
