Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně. Já jsem již na VZSP otevřela otázku tzv. syndromu zavrženého rodiče. Jedná se o syndrom, který není uznán lékařskými autoritami, přestože jsem se ptala již tří ministrů, ministryně práce a sociálních věcí, ministra zdravotnictví a pana ministra spravedlnosti, v té době Pelikána, tak se mi sešly odpovědi na tuto otázku opravdu shodné. Ptala jsem se pana ministra spravedlnosti na tři otázky. Zaprvé, jaký je postoj ministerstva spravedlnosti k syndromu zavrženého rodiče. Zadruhé, speciálně, zda je možné, aby soudní znalci a následně soudy tímto syndromem operovali v odborných psychologických nebo psychiatrických vyjádřeních. Zatřetí, zda se touto otázkou bude ministerstvo spravedlnosti metodicky zabývat obdobně, jako to učinilo slovenské ministerstvo spravedlnosti. Nepopírám, že někdy v těch nešťastných opatrovnických sporech dochází i k tomu, že může dojít k manipulaci dítěte vůči jednomu z rodičů, nicméně tento syndrom není vědecky podložen, byla to definice amerického dětského psychiatra, profesora Gardnera, byla odmítnuta jako nevědecká.

Přesto máme u nás současných 134 soudních znalců se znaleckým oprávněním v oboru školství a kultura a z toho jich má 13 zapsanou specializaci tzv. syndrom zavrženého rodiče. Většina z nich byla jmenována soudními znalci již v 80. či 90. letech minulého století, avšak teprve v roce 2005 požádali, pouze se dvěma výjimkami, o zapsání uvedené specializace.