Paní ministryně přiblížila to, o co se v zákoně jedná. Ten zákon spojuje tři věcné celky, které mezi sebou navzájem nesouvisí. Jedním z nich je tedy ta otcovská poporodní péče, o které jsme docela diskutovali na zdravotním výboru, a řeknu také poznatky, kdy tedy část nás říká: Ano, když se nám narodilo dítě, tak si naši muži vzali dovolenou a byli s námi týden doma. Mnohým to přišlo i dlouho, protože jsme říkali: Tak konečně potom, když odejde do té práce, tak budeme mít skutečně svůj systém a starost o dítě pro nás bude prioritní, protože žena se stará i o toho muže více než o to dítě. A pak samozřejmě jsme rozebírali situaci, kdy jsme říkali: Část rodin, valná část těch rodin je single. To znamená, že matka je s dítětem, otec je někde jinde. Je pravdou, že ta matka mu dá nakonec rodný list, takže na tu správu sociálního zabezpečení jde a ty peníze potom bude čerpat. Ale doufejme, že s tou matkou a s dítětem bude doma. Říkali jsme také, že v podstatě by to mělo třeba narovnat vztah mezi otcem a tím dítětem. Většinou jsme si mysleli, že u tak malých dětí ten vztah tam nemůže nějak za ten týden s tím otcem vzniknout rychle. Spíše tedy že to dítě bývá partnerem až kolem třetího roku věku.

Na druhé straně samozřejmě zazněly názory, že někteří zaměstnavatelé odmítali dát tu dovolenou, pokud se dítě narodilo, pokud je žena po císařském řezu, komplikovaném porotu, tak chce, aby ten muž jí třeba doma pomáhal. Dalším argumentem byla, že řada zemí EU prostě tu otcovskou dovolenou zavedenou má, nebo poporodní péči, a my ne. Pravdou je, že tyto země nemají tak košatý systém dlouhé mateřské dovolené, jako máme my. Je pravdou, zkonstatovali jsme, že časy se mění, protože řada otců zůstává na mateřské a žena vydělává. Takže to je jedna oblast.