Dlouhodobě víme, že systém následné péče nemá dost peněz. Většina těchto zařízení hospodaří s deficitem, nevystačí totiž s penězi od pojišťoven. Potvrdil to i Robert Hanuš, prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče.

Hospice se tak nacházejí v nezáviděníhodné situaci. Poskytují asi 10 až 11 000 lůžek následné péče a vykonávají úctyhodnou práci: ale náklady na lůžko jim stát pokryje asi z poloviny. Ano, jen z poloviny. Navíc si uvědomme, že tato zařízení musí mít podle platné legislativy více personálu. Jsou zde často umírající lidé, proto péče musí být individuální a nelze ji personálně podceňovat. To všichni víme, ale nemáme ochotu těm, kdo zde pracují, přidat. Když k tomu pak přičteme i finanční nejistotu, která pramení z toho, že je třeba shánět peníze, kde se dá, od pomoci spřízněných osob, příplatků samotných pacientů až po nenárokové dotace z MPSV, pak je fungování hospicové a paliativní péče v našich podmínkách velmi problematické. Situaci komplikuje i to, že ministerstvo zdravotnictví plánuje přidat peníze od nového roku zdravotním sestrám s 24 hodinovou službou, ovšem sestřičky právě v hospicích a domech seniorů přidáno nedostanou – pracují totiž v zařízeních, která nejsou v systému zdravotnictví. Dlouho upozorňuji na to, že tohle je třeba vyřešit. Tím, že se zaměstnancům v tomto segmentu sociálních služeb přidá, a tím, že se nastaví pravidla víceletého financování těchto zařízení. Jinak se může stát to, čeho bych se velmi bála: že se naše hospicová a paliativní péče bude zhoršovat, že se v rámci republiky zmenší síť těchto zařízení a že nám odtud budou utíkat sestřičky a další zaměstnanci. A jsem přesvědčena, že tohle si nikdo z nás nepřeje.