Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, mnohé již tady zaznělo. To, že Národní plán obnovy z obecného hlediska se má zaměřovat především na podporu oživení a zvýšení odolnosti společnosti, na kterou dopadla koronavirová krize, to asi víme. To asi jen tak pro začátek.
Nicméně já bych se zaměřila na oblast, které jsem se věnovala jako zpravodajka na výboru pro sociální politiku. Pohled na Národní plán obnovy z hlediska sociální oblasti a sociálně-zdravotního pomezí. Pandemie covid-19 ukázala, že je nezbytné zaměřit se na podporu a ochranu veřejného zdraví a zajistit zvýšení odolnosti systému sociálních služeb. Sociální služby musí být připravené flexibilně reagovat na nově se objevující hrozby, jako je například pandemie covid-19 nebo podobná infekční onemocnění s pandemickým potenciálem. Sociální služby se během pandemie prokázaly jako jeden z pilířů péče o rizikové skupiny obyvatel bez ohledu na to, zda jsou poskytovány pobytovou formou, ambulantní či terénní. Modernizace a rozvoj sociálních služeb je nutný nejen s ohledem na stávající reálné hrozby, ale i s ohledem na budoucí demografický vývoj. Bohužel v předložené verzi, kterou teď v současné době máme, Národního plánu obnovy, nejsou dostatečně reflektovány dopady pandemie covid-19 na sociální služby a nejsou zváženy zároveň všechny konsekvence, které má pandemie na rozvoj a kvalitu těchto služeb. Tato hlediska lze zcela jistě zohlednit v pilíři například zdraví a odolnost obyvatelstva, v rámci nějž postrádám zaměření na sociální aspekty odolnosti obyvatelstva.
To předpokládá stabilní, dostupný a také více prostupný systém služeb sociální a zdravotní péče, prevence i poradenství.
Domnívám se, že je nezbytné, aby byla pro sociální oblast definována taková opatření pro ošetření dopadů pandemie, která neohrozí stabilitu a dostatečnost rozpočtu sociálních služeb. Také vnímám potřebnost toho, aby byly zvažovány sociální dopady jednotlivých opatření v ostatních pilířích i Národního plánu obnovy. Považuji také za nutné, aby se dokument odkazoval na relevantní strategie a plány, které jsou v tomto případě, o kterém hovořím, pro oblast sociální politiky České republiky, například Národní strategie rozvoje sociálních služeb.
Národní strategie rozvoje sociálních služeb na období 2016 až 2025 definuje jako klíčovou hrozbu rozdílný vývoj zdravotní a sociální péče, který je řízený dvěma ministerstvy, je zde odlišný systém financování, nedostatečná koordinace, díky níž dochází k nenaplňování zdravotních a sociálních potřeb klientů dlouhodobé péče. Pandemie tuto hrozbu jednoznačně potvrdila. Tuto skutečnost je potřeba reflektovat i při přípravě pracovníků se zdravotně-sociální kvalifikací a podporovat jejich zapojení v multidisciplinárních případových týmech zaměřených vždy na konkrétního klienta v obou systémech. Specificky v sociální a zdravotní oblasti je tato potřeba zesílena dopady stárnutí populace, jak už jsem o tom hovořila, vzrůstající potřebou zajištění péče ve společnosti a obecnou potřebou deinstitucionalizace sociálních a zdravotních služeb. Z tohoto důvodu, že již dlouhodobě je tady sociálně-zdravotní pomezí v České republice opomíjenou oblastí, si myslím, že tato oblast i naplňuje tu charakteristiku, o které mluvil pan vicepremiér, která má ten reformní charakter. Proto prosím a žádám pana vicepremiéra, aby byly zohledněny i tyto aspekty v Národním plánu obnovy. Děkuji za pozornost.
Mgr. Šárka Jelínková
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
