První poznámka je finanční. Nálezem Ústavního soudu z minulého úterý, který zrušil zmrazení platů soudců, byla zachována soudcovská nezávislost. Jenomže to pro činnost soudů nestačí. Soudci mohou rozhodovat spory a případy prakticky kdekoliv, ale bez zapisovatelek, bez administrativního aparátu a bez ajťáků se justice prakticky zastaví.

Česká vláda nedávno rozhodla o postupném zvyšování výdajů na obranu a bezpečnost na 5 % hrubého domácího produktu. Obrana a bezpečnost patří mezi základní úkoly státu, a justice je přece její nedílnou součástí, podobně jako policie a státní zastupitelství. Bez zajištění těchto složek atributů by taky mohl přestat fungovat právní stát. Není přece myslitelné, aby od soudů odcházely zapisovatelky do Lidlu a aby nebylo na advokáty ex offo. Jak chce náš stát zajistit právo na právní pomoc? Ale pozor: 5 % HDP je sakra hodně peněz. Tak by si justice měla pěkně ostře začít o ty peníze říkat.

Druhá poznámka směřuje k nám, politikům. Volání po racionalitě je voláním marným. Politici racionální, proústavní a prostátoprávní ani náhodou nejsou a nikdy nebudou a argumenty rozporu s právem a s Ústavou je nezajímají. Pro politiky jsou důležité zájmy. A když je o zájmy, pak ochrana ústavnosti jde vždycky stranou. Tak, jak se to stalo při zmražování soudcovských platů.