Začnu tím, že jsem pamětník. Já jsem tady od roku 1996, od začátku Senátu s určitou přetržkou, když jsem dělala zástupkyni veřejného ochránce práv. S fondem z vlastní zkušenosti, kterou mám in natura, pamatuji si to přesně, tak vím, to bylo trošku jinak, než nám teď říkal pan senátor Čunek. Fond vznikl jako obdoba jaderného účtu. Nevím, jestli víte, co to je jaderný účet, ale jaderný účet říká, že když se vyrábí něco, způsobuje se zaráz nějaká škoda, jsou z toho nějaké důsledky, které musíme řešit. Proto tam odkládáme peníze a na ty se nesmí sáhnout. Naopak se zhodnocují, protože dochází k inflaci. A tam to je, a pak se z toho škody hradí. Tehdy, když probíhala privatizace, tak ano, z privatizace šly prostředky. A prostředky, které šly z privatizace, tak se řeklo: "Teď tady privatizujeme," to říkal pan senátor Čunek dobře, "ale stát se zavazuje, že vám to tady vyčistí, že fabrika, kterou jste privatizovali, bude čistá." Je to smlouva, která je mezi státem a tou osobou, která privatizovala. Musím říci, že loni a předloni se smlouvy neplnily. A dokonce tu byly žaloby ze strany firem, které už zahájily, samy investovaly a dělaly sanace. Stát měl platit za tyto sanace, a ono se tak nedělo. V Poslanecké sněmovně k tomu proběhl velmi dlouhý seminář, byly tam apelace na ministerstvo financí. A ministerstvo financí v loňském roce skutečně přijalo usnesení, usnesení tady mám, že se bude každým rokem dávat 4,5 mld. na tyto škody a že toto garantuje. Vypadá to pěkně, 4,5 mld., ale my jsme slyšeli tu částku. Dneska máme 29 let po roce 1990, tak od privatizace 25 let. Za 25 let jsme řešili necelou třetinu škod, které máme řešit a které už dávno měly být vyřešené. Za 25 let. Místo toho se ten fond postupně stal tou krabičkou, tam jsou ty peníze, je to strašně lákavé, tak si na ně sáhněme. To tak je, to tak prostě finančníci mají, támhle jsou nějaké peníze, tak na ně sáhneme. A ten původní záměr "tady budou, a budou proto, aby se tu čerpalo na to, aby se sanovalo", ten je někde pryč. Já vím, ono je to hrozně hezké, vzít ty peníze a říci: "Postavili jsme tady dálnici." Ono to vypadá na první pohled úžasně. Někdo mi vyprávěl, že starosta vždy radši postaví lavičku, než by vyčistil vodu v podzemí, protože lavička je vidět a té vody v podzemí lidé tolik nerozumí. Ono to platí i pro tu věrchušku.