Senátorka Seitlová: Opravdu nevím, proč bylo memorandum připraveno a podepsáno těsně před volbami

Pane předsedo, vážení páni ministři, vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové.

O tom, že bod lithium bude zařazen na dnešní projednání, jsme se dozvěděli včera, resp. teprve dneska byl těsnou většinou odhlasován, proto na přípravu nás senátorů k této debatě bylo poměrně velmi málo času. A protože to téma je závažné, skutečně ta příprava by vyžadovala delší dobu. Já se omlouvám za to, že budu tady čerpat z podkladů, které nejsou zcela možná úplně tak, jak bych já si sama představovala, aby byly připraveny. Nicméně, rozhodla jsem se, že se přihlásím a doplním možná některé informace, které tady zazněly, jenom z jiného pohledu.

V tuto chvíli opravdu nevím, proč bylo připraveno a podepsáno těsně před volbami. Chci věřit panu ministrovi, který tady vystoupil, že to byla jeho dobrá vůle nějakým způsobem vstoupit do vztahu s firmou, která v tuto chvíli má oprávnění k průzkumu lithiových rud. Nevím ale, a to mě dneska překvapilo z vystoupení pana předsedy vlády, jak je to s jinými firmami, které takovéto oprávnění mají, a to jsou české firmy, které už zřejmě budou těžit, to jsem dosud nevěděla. Ale to je spíš tedy otázka na pana ministra, nevím.

Také jsem se zabývala tím, co zaznělo v médiích. Tam zaznělo riziko, na které poukazuje pan poslanec Babiš, možná i pan ministr Brabec, že tedy dojde k tomu, že memorandum nám způsobí škody a že ty škody způsobí proto, že by mohlo dojít k tomu, že by celý ten proces teď byl pod nějakou sankcí dohody o ochraně vzájemných investic. Seznámila jsem se s touto dohodou o ochraně vzájemných investic. Jsem přesvědčena o tom, že už sama smlouva o sobě stanovuje a definuje body, které jsou v memorandu a které, i kdybychom memorandum napsali, nebo nenapsali, tak by stejně platily.

Dovolím si citovat čl. 3, který je tím zásadním. Podpora ochrany investic. Každá smluvní strana bude podněcovat a podporovat na svém území investice investorů druhé smluvní strany a v souladu se svými zákony a politikou na úseku investic investice umožní. Čili podporovat a podněcovat. Když jsem si přečetla memorandum, tak jsem se tam nedočetla nic jiného, než že je naplněno toto, co tady říká mezinárodní dohoda. Ale to je tedy jenom k tomu, co já se domnívám, že podle mě to memorandum, tak jak je napsané, nemá žádný větší rozsah nebo žádný větší zásah než skutečně memorandum. A ochrana investic nám ze současných platných zákonů a případného jejich očekávaného vývoje tohoto investora plyne stejně. Tak to jenom první poznámka, kterou si dovolím říct.

Teď tedy druhá věc. Myslím si, že určitě bylo chybou, že nebylo toto memorandum i v českém jazyce, že bylo podepsáno v angličtině, to je samozřejmě chybou, byť ji nepovažuji zase za tak zásadní, ale to je určitě chyba.

Chtěla bych ale říct, že otevření otázky těžby lithia zahraniční firmou otevřelo současně jeden starý, velký hřích, horního zákona, který se s námi táhne od roku 90, který nebyl řádně zpracován tak, aby odpovídal situaci, která existuje, a dohnal nás do této situace, o které tady hovořil pan ministr, o které tady hovořil pan premiér.

V zahraničí, v zemích, které si chrání svoje nerostné bohatství, je to úplně jinak. Ano, jsou vyhrazené nerosty, nebo tam to nazývají jinak, bývá to ropa, bývá to zemní plyn, bývá to uhlí, které jsou strategickými nerosty těchto zemí. Ale tyto země neříkají: Musíme to těžit vlastními státními firmami. Oni dají tendr a řeknou: Kdo nám dá nejlepší nabídku... Nestanovují poplatky jako my. Já se k tomu hned vrátím. Ale řeknou: Tak, a tady je tendr. Je tady pravděpodobně nějaké území, kde se něco může těžit. A kdo nám dá víc? A to je úplně jiná strategie, než my máme v zákoně, který nás takto zavazuje a který nás dostává do této zdánlivě neřešitelné situace. A to je velký dluh, který máme, otevřel celou slabinu tohoto systému. Ale proč ta slabina vznikla?

Obávám se, že, bohužel, omlouvám se za to, ale je to můj dojem z dnešního usnesení vlády, že tím usnesením vlády situaci vůbec neřešíme, ale chceme jenom řešit otázka možná lithia tím, že říkáme, bude to tedy státní firma, ale ten základní problém neřešíme. Tady se nemluví jenom o lithiu. Tady víme, že ten problém máme zejména z těžby jiných strategických surovin, které jsou v rukou jiných privátních firem, kde tento stav trvá, a trvá velmi dlouho. Nechci jmenovat ty, kteří za to nesou odpovědnost, to určitě ne, protože se jich vystřídala celá řada. Ale řekněme, že byly chráněny tyto lobbistické skupiny velmi významně až dosud, a teď se nám to vrací, na lithiu.

Musím říct, že v tuto chvíli to je tak, jak bylo popsáno, a bylo popsáno panem ministrem a panem premiérem, že je stanoveno průzkumné území, že to průzkumné území musí být stanoveno, pokud jsou stanoveny podmínky, a faktem je, že zřejmě nebyla nová strategie surovinové politiky, která stanovila strategické suroviny, tudíž ti, co rozhodovali, nemohli říct, že s tím nesouhlasí. Je to gesce ministerstva životního prostředí, kterou teď ale bude mít při předběžném stanovení, pokud o to bude požádáno, toho dobývacího území, ten zákon v tom není zcela jasný, ale tam se říká, že předběžný souhlas právě musí být dán s ohledem na strategii vlády z hlediska ochrany strategických surovin. A tam si myslím, že pravděpodobně ještě prostor pro další jednání a vývoj té kauzy bude. Ale to je otázka právníků. Já jenom říkám, že tam vidím tu možnost.

Co tedy teď? Jak jsme na tom? My jsme schvalovali v roce 2016 zákon, horní zákon, velkou novelu. Vy si velmi dobře pamatujete, že právě tato novela se týkala toho jediného nástroje, který zákon má, nikoliv tendr, jak to mají v jiných zemích, a kdo nám dá víc... Ale vláda, předtím to bylo ministerstvo, stanoví poplatek, z majetku státu, protože vyhrazené nerosty jsou majetkem státu, hradí ten poplatek, a to je to, co ten stát za ten majetek, za to, že umožnil těžbu, má. To je ekonomický nástroj, který máme. Je to jednak za území a jednak za vydobytý nerost. A právě při schvalování tohoto horního zákona jsme ještě posunuli tu nevýhodnou pozici státu z hlediska stanovení podmínek. A přesně tady, a nejen tady, ale i v Poslanecké sněmovně se jednalo o tom, jaká bude výše toho poplatku. Byly tu návrhy, je to málo, ty hlasy se velmi silně ozývaly. Ale byl tu návrh na desetinásobek. My jsme řekli: Tak to ne, to bychom ty těžaři opravdu naráz velice zatížili. Bude to dvojnásobek. Ale byl to jenom slib. Byl to jenom slib. V zákoně je, že do 10 procent. Navíc, ve sněmovně padlo, že tento poplatek bude stanoven, tak jak je návrh vlády, nařízení vlády, ale musí být trvání, nesmí být změněn po dobu 5 let. Ve sněmovně se proti tomuto návrhu hlasovalo. Kdo byl proti? Musím to teď říct. Jediný klub, který byl proti, byl klub KDU-ČSL. Jinak všichni řekli: My chceme těch 5 let! Tady v Senátu se znovu ten návrh objevil. Musím říct, že zase byl zamítnut, resp. všechny návrhy, které měly zlepšit ten zákon, včetně tohoto, nebyly připuštěny, protože se většina 32 senátorů rozhodla, že podpoří zákon v tomto znění s touto fixací úhrady poplatků na 5 let, s tím, asi víte, jak jste hlasovali, já bych řekla, že to nebylo zcela, že by nějaký klub hlasoval pro, některý hlasoval proti, nejvíc hlasů bylo samozřejmě z ČSSD pro tu fixaci, když teď řeknu, ODS, která tady sedí, 2/3 senátorů zmizely, takže jich bylo jenom, myslím, pět, kteří tady byli přítomni. Opravdu to nechci rozebírat, ale opravdu je to velký dluh, který tady je a který způsobili ti, kteří jsou si toho vědomi.

Jak to tedy vypadá s tím poplatkem, nebo s tou úhradou za vydobytý nerost? Pan senátor Canov to řekl velmi přesně, ty podklady jsou k dispozici. Lithium? Lithium, které je na trhu, má cenu, ta cena lithia, já to tady mám přesně, je nějakých 313 500 Kč za tunu. Ale pozor, nikoliv lithia, ale je to uhličitan lithný. A to je ten problém. Pokud byla tedy stanovena, tak jak už řekl pan senátor Canov, v nařízení vlády nějaká suma, 10 000, a to ještě musím říct, že původně MPO navrhovalo 255 korun za tunu a pak teprve v připomínkovém řízení se to zvýšilo na 10 000, tak teprve tato suma znamená 0,7 % současné tržní ceny. Dámy a pánové, myslím, že k tomu není co dodávat. Mám tedy jednu velkou žádost, kterou tedy ještě nemám v usnesení, ale žádám zástupce vlády, aby uvedli do souladu se zákonem toto nařízení vlády 89 z roku 2016, protože jak už upozornil pan senátor Canov, odkaz, že se bude jednat za cenu čistého kovu, nikoliv nerostu, je skutečně v rozporu se zákonem.

Pokud se k tomu tedy vrátíme, víme, že v tuto chvíli nemůžeme měnit 5 let... 5 let tu má investor a ten, kdo má povolený průzkum, nevím, jak je to u toho povolení č. 1, dobývání, má do té doby takovýto směšný poplatek. Směšný poplatek ale neplatí jenom pro to lithium. Už tehdy, když se tady projednával zákon, tak když si přečtete moje vyjádření, tak jsme na to přesně upozorňovali, že to je špatně, že tady jsou vzácné kovy, že celé to bude významně poškozovat situaci do budoucna. Už v tuto chvíli, pokud někdo začne těžit za dva, za tři roky, může být ve výhodě, pokud nedojde ke změně nařízení, které podle mého názoru je v tuto chvíli protizákonné. Ale stejně, než bude změněno, a pokud už tam tedy probíhá nějaké dobývání, nevím, a je to povolené, tak riziko pro stát hrozí.

Lithium otevřelo tento problém. To je problém celého našeho horního práva, s tím, že s tímto by měla vláda a budoucí představitelé naší země počítat a situaci řešit, protože jinak poškozujeme zájmy, veřejné zájmy. Myslím, že na obci by si nikdo takovouto věc skutečně nemohl dovolit.

Řešení toho, že bude tím, kdo bude těžit nebo průzkumy zajišťovat, státní podnik, v tom já řešení nevidím. Máme řadu státních podniků, které víme, jak dopadly. Vůbec není garancí rizika, že opravdu bude hospodařeno správně.

Myslím si, že je to v tuto chvíli jakási pomoc, která je taková jako, dobře, tak rychle něco udělejme, ale strategickým, dlouhodobým řešením to určitě není.

Děkuji.