Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové,

všichni jsme zasypáni e-maily, telefony, mě navštěvují lidé i v senátorské kanceláři. A já nějakým způsobem musím na to reagovat, protože přemýšlela jsem nad tím hodně, několik probdělých nocí víceméně nad pandemickým zákonem. A já přemýšlím nad tím a říkám si, jestli si pánové ve vládě uvědomují, jak moc jsou lidé vyděšení. Už jsme tady hodně mluvili o tom, jak špatně se vlastně komunikuje. Doba je těžká. Ale já jsem přesvědčená o tom, že vlastně ten odpor není jenom od extrémních demonstrantů se šibenicemi na ulicích, ale že pochází i od lidí, jichž si vážím a kteří mi také telefonují, kterých si vážím a chápu jejich zděšení. Protože vlastně není jim dobře vysvětleno, proč přichází některé novinky. Prostě to trápí všechny.

A myslím si, že zákony mají být tvořeny tak, aby ty zákony byly k něčemu. A zákon, který je k něčemu, je takový, který je většina lidí ochotná dodržovat. Ve chvíli, kdy nevíme, vlastně nechápeme podstatu těch pravidel, tak jak můžeme dodržovat něco, čemu nerozumíme? Já jsem totiž mnoho věcí, velkému množství vlastně ustanovení, nepochopila jsem je a budu se teď trošku ptát, proč to tam je. A nechci tedy opakovat to, co již bylo řečeno. Jenom poukazuji na stanovisko legislativního odboru. Já si myslím, že klidně mohlo být delší, ale jistě asi ta jeho podoba, která je podle mě velmi kvalitní, je právě stručnější s ohledem na to šílené jednání ve sněmovně, na to hektické přijímání různých pozměňovacích zákonů, zmatek ve sněmovně.