Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Jako obvykle si dovolím spíš pár poznatků zase z praxe.

Musím podotknout, že již předřečnice leccos zde zmínila. O tom, že lékový záznam, o kterém měl být tento tisk především, bude přínosem pro lékaře, si myslím, že nikdo z lékařů nepochybuje. Je tady ale důležité říct, že je přínosem především pro pacienta. Tady jednak lékař uvidí léky, které pacient dostal před týdnem, včera od jiného lékaře. Často dochází k předepisování stejných léků na odborných ambulancích. Kolikrát i odborných ambulancích stejného oboru. Pacient má v tom potom chaos, sám neví, co má brát, co nebrat. Poctivý pacient bere všechno dohromady a z toho může být problém.

Proč to pomůže pacientům? Pomůže to právě proto, že lékař, který bude předepisovat další léky, již uvidí, co ten pacient dostal, a tím pádem se může vyvarovat toho, aby mu napsal stejný lék, který vede k závažné interakci. To, že zde bylo řečeno, že si to má lékař zjistit od pacienta v anamnéze, to je sice hezké, ale praxe je zcela jiná. Pacienti vědí, že berou červenou, modrou, bílou pilulku, nebo si pamatují léky, které dostali před třemi léty. A to, že je mají čtrnáct dní změněné, to už vám neuvedou, protože mají zafixované něco jiného, to je věc druhá. To, že si lékař na základě anamnézy právě díky tomu lékovému záznamu může ověřit, co pacient bere, to si myslím, že je přínosem jak pro lékaře, tak pro pacienta.