Jsem velmi ráda, že mohu říci, že novela zákona, kterým se mění zákon o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném a jiném vzdělávání, tedy školského zákona, reaguje na dlouholetou kritiku také především starostů malých a středních obcí a představitelů krajských samospráv, financování školských zařízení a jimi spravované na regionální úrovni. Systém, který dnes v rozdělení peněz funguje, se dá shrnout do věty, že peníze jdou za žákem. Ten se možná z prvopočátku zdá spravedlivým, vedl ale např. u středoškolského vzdělávání k tomu, že ředitelé jednotlivých škol přestali uplatňovat přijímání žáků podle jejich znalostí ze základní školy, schopnosti pokračovat ve studiu a úspěšně jej zakončit, ale začali někdy brát každého studenta, neboť jim přinesl balíček potřebných financí, nutných k pokrytí činnosti školy.

Výsledek tohoto systému, ke kterému se ještě připojuje i to, že rodiče bohužel nejsou často schopni reálně ohodnotit schopnosti svých dětí a přetrvává u nich pocit, že maturita je klíčem k dobrému životu bez velké dřiny, je pak to, že nám umírají učební obory, naše firmy nemají kvalifikované odborníky, ale na pracovních úřadech nám zůstávají maturanti. Navíc vzdělání dětí výrazně trpí, protože učitelé se musí přizpůsobit těm nejslabším studentům, tedy výrazně zpomalit tempo výuky, což pro ty nejlepší znamená bezproblémové proplouvání výukou, místo toho, aby se naučili systémově se připravovat na výuku, jak to budou potřebovat na vysokých školách.

Že tento systém opravdu nefunguje, ukazuje i to, že v některých regionech se na víceletá gymnázia dostávají děti, které mají na svých kmenových školách i trojky nebo čtyřky, jen proto, aby škola naplnila na maximum třídy a tím získala potřebné finanční prostředky. Dokonce se před několika lety stalo, že vzhledem ke klesajícímu počtu populace bylo pro odcházející ročníky ze základních škol připraveno víc míst ve středních školách, než celá populace čítala.